Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Luděk Stracený

Halfvolejem jsem trefil šibenici

Dvakrát se Spartou vyhrál titul (1998 a 1999) a dodnes říká: „Bez fotbalu bych nemohl žít. Navíc ve Spartě, to je pro mě nejkrásnější pocit.“ Někdejší záložník a útočník Luděk Stracený si dobře vybavuje i první gól, který dal doma proti Drnovicím. „Trefil jsem halfvolejem šibenici. Byl to takový můj normální gól,“ smál se hráč, jenž si vyzkoušel i jeden zápas za českou reprezentaci. Ta branka pro něj byla tehdy srdeční záležitostí, věnoval ji těžce nemocnému tatínkovi…

S fotbalem začínal v Říčanech a jako žák přišel do Sparty. Hostoval v druholigové Chrudimi, prosadil se ve Spartě do základní sestavy, v roce 1999 odešel na Žižkov na hostování, které se změnilo na přestup.

Byl v širším kádru reprezentace, ale přibrzdilo ho svalové zranění, kvůli kterému rok nehrál a Viktorka zatím sestoupila do druhé ligy. Na podzim 2005 se chytil v Příbrami a v lednu 2006 odešel do skotského Heart of Midlothian FC.

V létě 2006 se vrátil na Žižkov. V roce 2001 jednou nastoupil za reprezentaci v přátelském utkání s Jižní Koreou, jednou nastoupil za reprezentační B-tým, jednou za reprezentaci do 21 let a pětkrát za reprezentaci do 20 let. Se Spartou získal v letech 1998 a 1999 dva mistrovské tituly.

Další příběhy

Jakub Štáfek

Kdybych se nevěnoval herectví, myslím, že bych dělal fotbal

Většina lidí jej zná jako Matěje Jordána ze seriálu Ulice, málokdo však ví, že herec Jakub Štáfek se zároveň věnuje i fotbalu a v minulosti dokonce působil ve Spartě. A právě v letenském klubu se dočkal svého prvního gólu. „Jako šestiletý kluk, co se honí za míčem, který je pomalu větší než on, jsem tady dával gól a mám takový pocit, že jsem tu snad v tom utkání dětí dokonce vyhrál,“ vzpomíná.

David Jarolím

Oslavu prvního bundesligového gólu mám zarámovanou

Zahrál si za Bayern Mnichov, stal se ikonou Hamburku, poznal atmosféru mistrovství světa i Evropy. Bývalý záložník David Jarolím může o fotbalových zážitcích vyprávět hodiny, i na první bundesligový gól si pamatuje velmi dobře. „Čekal jsem na něj asi třicet zápasů. Už jsem byl trochu nervózní a připomínali mi to i lidé okolo. Oslava byla bouřlivá, dokonce jsem sundal dres,“ usmívá se.