Milan Pacanda
Na Baníku jsem první gól dal i jeden zavinil
Dlouhou část kariéry spojil Milan Pacanada s Brnem, v jeho dresu se trefil poprvé v lize i v Poháru UEFA. A nemůže si vynachválit tehdejší atmosféru. „Každý, kdo hrál na stadionu Za Lužánkami, musí potvrdit, že atmosféra tam bývala nejlepší z celé české ligy,“ říká někdejší útočník, jenž získal i ligový titul. To už ale se Spartou.
„K fotbalu mě přivedl otec, který chtěl, abych ho hrál. Když jsme se odstěhovali do Brna, začal jsem hrát za nynější ČAFC Brno. Tehdy to byl Zetor. Následně v žácích jsem šel do Boby Brno. Úplně na začátku jsem hrával stopera. Postupně jsem přešel do zálohy a útočníkem jsem se stal až v dorostu. Z něj mě vzali do áčka, abych s nimi zkusil trénovat. Trvalo pak asi rok, než jsem dostal šanci nastoupit v ligovém utkání. Z lavičky, jen na pár minut, ale byl to splněný sen.
Ten další znamenal první ligový zásah. Na Baníku zápas skončil 3:3 a já dával na 2:2. Ale chvilku předtím jsem zavinil gól. Tím, že jsem svou chybu odčinil, na to rád vzpomínám. Honza Maroši mi z naší půlky poslal míč do běhu, já šel sám na gólmana a obstřelil ho. Hezký gól.
Každý, kdo hrál na stadionu Za Lužánkami, musí potvrdit, že atmosféra tam bývala nejlepší z celé české ligy. Poprvé jsem se tam trefil v odvetě Poháru UEFA proti Rapidu Vídeň. U nich se prohrálo vysoko 1:5, šance na postup byly malé. Trenér zkusil trošku pozměnit sestavu a tím jsem se dostal do základní sestavy. Hned jsem dal gól a pro mě osobně byl důležitý, od té doby jsem začal nastupovat pravidelně v základní sestavě. Ale bohužel jsme vypadli.
První gól za Spartu padl v Drnovicích, prohrávali jsme tam po poločase 0:2. Vypadalo to dost špatně, ale srovnával jsem na 2:2 a v poslední minutě Jun dokázal skóre otočit na 3:2. Musím přiznat, že jsem chtěl centrovat, ale stočilo se to a zapadlo do brány. (úsměv) Hned nato v Opavě jsme vyhráli 5:2 a já dával tři góly. Jeden z nich hlavou, těch já dal v lize asi dva nebo tři. Ve Spartě jsme hráli kvalifikaci o Ligu mistrů a tam jsem se také prosadil, čímž jsem přispěl k tomu, že jsme postoupili do základní skupiny. Tam už se mi bohužel skórovat nepodařilo, což mě dodnes mrzí.
V rakouské lize jsem měl ze začátku problémy se zraněním. Nastoupil jsem asi až v pátém nebo šestém kole. Hned v prvním zápase jsem dával gól z trestňáku. To povzbudí.
Reprezentace a vstřelený gól je pro každého metou, které chce dosáhnout. Gól jsem dal jen za jednadvacítku, ale splnil jsem si tím cíl. Hrál jsem kvalifikaci na ME, které bylo na Slovensku. Bohužel jsem se zranil a na šampionát jsem se nepodíval. Byl jsem moc rád součástí toho výběru. Stejně jsem si vážil i možnosti zahrát si Ligu mistrů a také titulu se Spartou.
Nejkrásnější gól? Ten byl v ligovém utkání za Boby, kdy jsme hráli v Lázních Bohdaneč a vyhráli 1:0. V televizní anketě Gól roku skončil na druhém místě. I mně se tedy líbil. Škoda, že jsem nevyhrál. (smích) Z rohu vápna, celkem z úhlu, jsem to zkusil napálit na zadní tyč a zapadlo to přesně do rohu brány.
Často se mi dařilo proti Teplicím. Jednak jsem se tam narodil a shodou okolností to byl i můj oblíbený soupeř. Vzpomínám na jeden gól na stadionu na Srbské. V poslední minutě jsem rozhodl o vítězství 2:1. Teď už hraji jen okresní přebor v Bučovicích kousek od Brna. Hlavně pro radost.“
Další příběhy
Luboš Zákostelský
Gól znamená neskutečný gejzír radosti, říká Luboš Zákostelský
Vyrostl v pražské Slavii, kde se ale výrazněji neprosadil. Zato zazářil v Liberci a dařilo se mu i na jeho exotických štacích v Japonsku a Asii. Po skončení kariéry pak začal předávat své zkušenosti v roli trenéra, momentálně pracuje u mládeže. O své postřehy a vědomosti se Luboš Zákostelský podělil v rozhovoru pro Můj první gól.
Stanislav Vlček
Moje klasika? Dorážka do prázdné brány
Stanislav Vlček je bývalý český fotbalový útočník, naposledy působící v týmu SK Slavia Praha. Jeho hlavní předností byla rychlost, rád čekal na přihrávky na hranici ofsajdu. Nebezpečný byl obzvláště, když dostal míč do běhu. Vytvářel si v zápasech hodně šancí. Mimo ČR hrál v Rusku a Belgii.
Petr Kolečko
Co byli dříve antičtí hrdinové, jsou dnes fotbalisté
Slavná scénárista je mimo jiné autorem úspěšných seriálů se sportovní tématikou Vyšehrad, Lajna, nebo Okresní přebor. Užijte si jubilejní medailonek číslo 200 věnovaný Petru Kolečkovi.
Pavlína Ščasná
Místo školky s tátou na fotbal
Dávala góly v nejlepších ženských soutěžích na světě. Pavlína Nováková-Ščasná táhla českou reprezentaci a již v šestnácti se stala fotbalistkou roku. „Vždycky jsem poprosila tátu, abych nemusela do školky a šla jsem s ním na fotbal,“ říká rodačka z Roudnice nad Labem, která začínala s fotbalem na Kypru.