Luděk Zelenka
První ligový gól? Plzeňský brankář neměl nárok
Expert na góly v prvních zápasech nového angažmá. Luďkovi Zelenkovi se to povedlo nejen v ligové premiéře za Jablonec proti Plzni, ale i na Žižkově, v Blšanech, v Brně... „A za Teplice jsem se trefil ve druhém zápase. Proti Baníku. Otevřenou placírkou do šibenice, taková moje klasika,“ směje se někdejší obávaný útočník.
„Začínal jsem v pěti letech v liberecké čtvrti Vratislavice nad Nisou, kde jsem se narodil. Shodou okolností trenér byl náš soused, tak mě táta za ním zavedl, zda bych s ním nemohl chodit na tréninky. Tenkrát nebyly přípravky, proto jsem hrál s klukama, co byli o dva až čtyři roky starší. Na škváře.
Z Vratislavic si stěží vybavím hřiště, které tam už ani není. První góly mám v paměti spíš ve věku sedmi let z Liberce. To jsou také jen záblesky, ale příjemné. Já si ty góly stejně jako dneska strašně užíval. Mě bavilo to, že se rozvlní síť, a ani to nemusel být můj gól. Můj klasický postupem času vypadal vždy jako odraz od čehokoliv a ne úplně dobře trefený míč. To u mě znamenalo gól.
Přes divizi v Českém Dubu jsem se dostal do Turnova, kde se hrála druhá liga. Měl jsem to o něco jednodušší, protože majitel klubu z Českého Dubu byl v Turnově sponzorem, doporučil mě. Stejně tak se podílel na chodu klubu v Jablonci, kam jsem šel z druhé ligy na hostování. A tam už jsem zůstal. Hned ve svém prvním ligovém startu proti Plzni jsem dal gól. Navíc vítězný, na 1:0. Tím jsem se zapsal do týmu a hráči mě vzali mezi sebe.
Na Žižkově jsem se taky trefil hned v prvním zápase. Měl špatný podzim a já přišel v zimě s cílem Viktorku zachránit. Čekal nás Baník Ostrava, bylo hrozné oraniště a skoro se nedalo kombinovat. Ze standardky jsem dal kolem 70. minuty gól.
Na Slavii jsem přišel před derby, které jsme vyhráli. Z angažmá jsem byl nadšený, ale moc mi to tam nepadalo. První gól jsem dal snad až v předposledním ligovém kole s Blšany.
Teplice? V prvním zápase jsem nedal velkou šanci a ve druhém jsme hráli s Ostravou. Na 1:0 jsem dával někdy zkraje zápasu. Otevřenou placírkou do šibenice. Taková moje klasika. (smích)
V Blšanech mi vyšel zase hned první zápas. Byli jsme v beznadějné situaci, na lavičce s trenérem Michalem Bílkem. Hráli jsme proti Viktorce Žižkov, kterou jsme nakonec dostali pod sebe a zachránili se na její úkor. Vyhráli jsme 1:0. V 80. minutě jsem střílel levou nohou.
Brno? Zase první zápas. (smích) Na Slovácku ve druhém poločase někdo prodloužil míč hlavou na zadní tyč a já střelou přes hlavu, nebyly to úplně nůžky, dával na zadní tyč - 2:1.
V rakouském Klagenfurtu jsem dal první gól ve druhém zápase na hřišti posledního týmu tabulky. Přetažený míč na zadní tyč vrácený hlavou a já taky hlavou zakončoval na 1:0.
V kariéře jsem dosáhl na jediný hattrick v dresu Brna v Drnovicích. Vyhráli jsme 3:1 a byl to takový dárek od Petra Švancary, protože ke konci jsme šli sami dva na brankáře. On nestřílel a dal mi to před prázdnou bránu.
Jeden z nejdůležitějších gólů jsem vstřelil za Slavii v Poháru UEFA proti Osijeku. V 90. minutě jsme vedli 3:1, ale nepostupovali jsme. Já pak dal na 4:1. A ještě v 93. minutě Tomáš Kuchař na 5:1. Díky tomu jsme postoupili do jarní části.
Nejkrásnější byl ten, který jsem nejlíp trefil. S Ostravou v nastavení. Zpracoval jsem si dlouhý míč z výkopu a halfvolejem levou nohou trefil šibenici. Myslím, že jsem tenkrát byl trošku v ofsajdu, ale prošlo to. (úsměv) Další hezký padl za Viktorku v Jablonci, kde jsem vedl přes půlku hřiště balon, udělal kličku Zdeňkovi Jánošovi a přes něj to dloubnul.“
Další příběhy
Michal Horňák
Na fotbal mě jako první přivedla maminka
Ve Spartě získal deset ligových titulů. Poměrně dost na to, že se mu před prvním tréninkem na Letné rozklepala kolena. „Stejně, jako když mě maminka přivedla v sedmi letech na stadion Zbrojovky Vsetín,“ usmívá se bývalý obránce Michal Horňák, vicemistr Evropy 1996, bronzový účastník Poháru FIFA 1997 a pravidelný hráč Ligy mistrů.
Karel Krejčí
Karel Krejčí: S Pavlem Vrbou jsme se naladili na stejnou notu
Karel Krejčí zažil na lavičce Plzně celou první éru Pavla Vrby, po které nastoupil do pozice hlavního trenéra. Celkem ho zdobí tři tituly pro mistra ligy. Nová epizoda pro bývalého ligového hráče začala na podzim, kdy převzal českou jednadvacítku.
Zdeněk Grygera
Běžel jsem slavit před prázdný sektor
Bývalý reprezentační obránce se narodil v Přílepech, s fotbalem začínal v Holešově a přes Zlín putoval do Drnovic. Tam prožil v roce 1998 premiéru v nejvyšší domácí soutěži a zde také v utkání s Libercem zaznamenal svou premiérovou ligovou branku. Po dvou sezonách strávených v drnovickém klubu se stěhoval na Letnou.
Günter Bittengel
Nebyl jsem žádný kanonýr, ale první ligový gól si dobře pamatuji
Jeho fotbalový život je pevně spjatý s mateřskou Duklou, kde působil jako hráč i trenér a v současnosti zde vykonává funkci sportovního ředitele. Jednapadesátiletý Günter Bittengel je zkrátka mužem na svém místě, maximálně oddaný všemu, co se týká klubu z Julisky.