Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Jaroslav Šilhavý

S Drulákem jsem vedl tabulku střelců

Jako hráč je rekordmanem v počtu prvoligových startů, když jich za 20 let své kariéry nasbíral hned 465. Postupně oblékal dres Plzně, Chebu, Slavie Praha a Viktore Žižkov.

Na svém kontě má i čtyři starty v reprezentaci. V roce 1999 sice pověsil kopačky na hřebík, ale u fotbalu zůstal a jako trenér dosáhl největších úspěchů s týmem Slovanu Liberec, který v roce 2014 dovedl mezi nejlepších 32 týmů Evropské ligy. „Když jsme s Libercem dávali góly týmům jako Udine nebo Sevilla, tak ty emoce byly asi ještě trochu jinde, než když je to „jen“ ligový zápas,“ říká.

Sport je ale o výzvách, a tak se v témže roce odhodlal k odvážnému kroku, když zamířil na lavičku regionálního rivala z Jablonce, se kterým momentálně v české nejvyšší soutěži opět útočí na postup do evropských pohárů.

I přesto, že většinu svého času se nyní věnuje fotbalu již jen teoreticky, přiznává, že občas se ještě na trávník zlákat nechá. „Ještě před dvěma lety jsme tu hráli jako stará garda reprezentace proti Chotěšovu. Nějaký gól ještě občas vstřelím, takže věřím, že když zdraví bude sloužit, tak se ještě sem tam trefím.“

Další příběhy

František Komňacký

Za první vítězství jsem dostal kačení mýdlo

Nikdy jej nehrál na vrcholové úrovni, přesto František Komňacký dosáhl ve světě vrcholového fotbalu výrazných úspěchů. Jako hráč hrál nejvýše divizi, jako trenér však během své bohaté kariéry získal několik trofejí. „Nemůžu říct, že bych byl zvlášť výrazný talent, ale měl jsem něco, co mě předurčovalo k tomu, že jsem byl na hřišti určitým vůdcem nebo šéfem. A možná i to mě nakonec vedlo k tomu, že jsem se stal trenérem,“ říká k tomu.

Ľubomír Moravčík

Góly za nás slavily tribuny

Energickou dravostí i parádní technikou dával jiskru nejen národním týmům Československa a Slovenska. Ľubomír Moravčík prožil nejúžasnější angažmá až po 33. narozeninách. Tehdy přestoupil do Celtiku Glasgow. „Odehrál jsem dvě ligová kola a hrál se zápas s Rangers. V něm jsem to po třech nebo čtyřech dotecích s míčem trefil ze šestnáctky levou nohou a vedli jsme 1:0,“ vzpomíná. „Lidé byli úplně u vytržení, já to moc nechápal. Navíc jsem zvýšil hlavou na 2:0 a vyhráli jsme fantastickým výsledkem 5:1.“