Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Radek Drulák

Stříbro z EURO mi už nikdo nevezme

Ve své branži platí za legendu i dlouho poté, co fotbalové prostředí opustil. Žádné klubové trofeje se sice během své bohaté kariéry nedočkal, zato však sbíral individuální ocenění, když se stal dvakrát nejlepším střelcem české nejvyšší soutěže a zvítězil v anketách Fotbalista roku a Osobnost ligy. Je členem Klubu ligových kanonýrů a zastavil se na úctyhodném čísle 153. Některé svoje zásahy si však pamatuje až s precizní přesností.

„Každý fotbalista vám řekne, že si pamatuje tu první a pokud se mu to povede, tak si pamatuje tu stou. U mě to bylo v Drnovicích, a bylo to skoro o třináct let později a skoro na den. Zajímavé je, že to bylo zrovna proti Chebu, 16. dubna 1995.

Jeli jsme k zápasu, hrálo se dopoledne v neděli. Hned do poločasu jsem dal 99. gól a asi v šedesáté minutě jsem pak dostal dlouhý balón za obránce, brankář vyběhl, já jsem si ho obhodil a dal jsem ten stý,“ vzpomíná na jubilejní branku.

Na rozdíl od ligy stihl v reprezentaci pouze 19 zápasů, přesto však byl u největšího úspěchu českého mužstva v 90. letech, když s národním týmem dokráčel až do finále Eura 1996. Na něm se mu sice střelecky nezadařilo, nebýt ale jeho zásahů v kvalifikaci, možná by se Češi na závěrečném turnaji vůbec nepředstavili. „Vůbec jsme nepředpokládali, že bychom mohli tu skupinu vyhrát. V utkání s Nory jsme vedli 1:0, první gól dával v první minutě Tomáš Skuhravý z penalty, já jsem pak střídal v devatenácté minutě Pavla Kuku, který se zranil. Dnes můžu říct, že to byl jednoznačně můj nejlepší fotbalový zápas, který jsem kdy hrál,“ dodává.

Další příběhy

František Komňacký

Za první vítězství jsem dostal kačení mýdlo

Nikdy jej nehrál na vrcholové úrovni, přesto František Komňacký dosáhl ve světě vrcholového fotbalu výrazných úspěchů. Jako hráč hrál nejvýše divizi, jako trenér však během své bohaté kariéry získal několik trofejí. „Nemůžu říct, že bych byl zvlášť výrazný talent, ale měl jsem něco, co mě předurčovalo k tomu, že jsem byl na hřišti určitým vůdcem nebo šéfem. A možná i to mě nakonec vedlo k tomu, že jsem se stal trenérem,“ říká k tomu.

Karel Rada

Penalta na EURO? Velké nervy

Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“