Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Tomáš Přikryl

Tomáš Přikryl: Gól, to je výbuch emocí, ten nejlepší pocit v zápase, jaký můžete zažít

Když dnes s odstupem času vidím, co tam tehdy hrálo za hráče, připadá mi to neskutečné. Škoda, že to bylo druhé místo, ale i tak si myslím, že to byl úspěch," říká o stříbrném ME do 19 let v roce 2011 záložník Mladé Boleslavi, Tomáš Přikryl.

V kolika letech, kde jste začínal s fotbalem a kdo Vás k němu přivedl?

S fotbalem jsem začínal ve Velkém Týnci a přivedl mě k němu, jako skoro každého, můj táta. Ten také hrál fotbal na nižší úrovni a tím, že měl syna, tak mě co nejdříve přihlásil. Na vesnici je mládež spojena a není rozdělena do různých kategorií. Myslím, že jsem mohl hrát od nějakých 5 nebo 6 let.

Jak vzpomínáte na své začátky s fotbalem, vybaví se vám nějaká historka, moment?

Mám jednu vzpomínku, kdy jsme hráli proti týmu z vedlejší vesnice. Přijel se na mě podívat děda i táta a já se strašně těšil, chtěl jsem se ukázat. Vyhráli jsme 7:0, já jsem dal tři góly a byl jsem poté velice šťastný.

Vzpomenete si na první či nějaký jiný gól z mládí a pamatujete si, jak jste ho oslavil?

Kromě již výše zmíněného zápasu si jiný nedokážu vybavit. Je možné, že to byl právě tento zápas.

Kudy vedla vaše cesta do první ligy?

Další roky jsem pokračoval v Týnci a skrze McDonald’s Cup si mě vybrala Sigma Olomouc. Tam jsem přestoupil a v 5. třídě odešel na sportovní školu v Olomouci. Strávil jsem tam žáky a dorost a následně v mých 17 letech jsem šel poprvé do A-týmu, kam si mě vytáhl trenér Psotka. Po dvou sezónách si mě vybrali trenéři ve Spartě, tam jsem byl celkem asi 3 roky. Přes hostování na Dukle jsem skončil v Mladé Boleslavi, kde momentálně působím.

Vzpomenete si na svůj první ligový zápas? (08.08.10 Olomouc-Ústí n. Lab. 3:0)

Nejsem si jistý, jestli to nebyl nějaký domácí zápas, kdy jsem nastoupil na jen na pár minut. Na soupeře si nevzpomenu.

Určitě si vybavíte svůj první gól v lize, jaké to bylo? (07.03.11 Olomouc-Ostrava 2:0)

Ten padl v domácím utkání s Ostravou, které jsme vyhráli 2:0. Já jsem zvyšoval před koncem na 2:0. Můj spoluhráč centroval z pravé strany, ostravský brankář míč vyrazil a já jen musel ten skákavý míč uklidit do branky. Tenkrát jsem jen zavřel oči a doufal, že z toho bude gól. Samozřejmě to byla velká euforie.

V té době už jste byl součástí mládežnických reprezentací. Jaký to byl pocit hrát za svou vlast?

Jak jsem byl mladý, tak jsem to tolik nevnímal. To se postupem mezi kategoriemi zlepšovalo a vyvrcholilo na EURO U19, tam už jsem cítil ten větší zájem. Samozřejmě jsme ale všichni chtěli být v tom kádru, předcházely tomu různé výběry včetně toho nejdůležitějšího celostátního U15, který už se dal označit za reprezentaci.

Vzpomínáte si na EURO U19 v roce 2011?(prohra ve finále se Španělskem 3:2, 2. nej střelec za Moratou, dal 3 góly)

To jsou asi nejsilnější vzpomínky na mládežnický fotbal. Na tom turnaji si to sedlo, postupovali jsme, v první fázi kvalifikace bylo hodně překážek, postoupili jsme jako jediný tým ze třetího místa. Druhou fázi jsme odehráli v Česku a nakonec jsme jí v posledním zápase zvládli. Samotné EURO U19 pro nás začalo skvěle, vyhráli jsme a pak už se nám dařilo. Když dnes vidím, jací hráči proti nám hráli, tak si uvědomuji, jaký to byl úspěch. Jen škoda toho prohraného finále.

Po Sigmě jste zamířil do Sparty, jak na to angažmá vzpomínáte?

Byl jsem ještě mladý, rodina tím žila, táta jako sparťan byl nadšený a strašně mi to přál. Samozřejmě šlo o velkou věc, Sparta je pořád největší klub v České republice. V tom věku jsem pořádně nevěděl, co se děje a nic nevnímal. Bral jsem to tak, že hraju fotbal a neřešil jsem tolik okolí jako například dnes. Toho kroku určitě nelituji a jsou to pro mě super vzpomínky.

V roce 2014 jste získali se Spartou triple, v čem podle vás byla síla toho týmu, jak se to povedlo?

Myslím si, že už podle soupisky je vidět, jak dobré jsme měli hráče a kde dnes hrají. Kadeřábek, Krejčí, Dočkal, Brabec, Matějovský a mohl bych pokračovat. Jádro týmu bylo obrovsky silné a velice si to sedlo. Zároveň tam byli výborní trenéři, kteří dokázali z toho týmu dostat maximum, a ta sezóna celkově vyšla výborně.

V tom roce jste byl součástí také finále poháru, ve kterém rozhodovaly pokutové kopy, vy jste šel na penaltu v 9. kole a musel jste ji proměnit. Vzpomínáte na to, jak jste tu chvíli prožíval?

Byl jsem jeden z mladších a na penaltu jsem se nehrnul, pořád jsem jí odkládal a nechával to na starších a zkušenějších. Pak už ale přišlo na to rozhodování a zbyl jsem jen já s Pavlem Kadeřábkem, kterému se také nechtělo. Řekl jsem si, že musím, tak jsem šel a nakonec to skončilo gólem.

Se Spartou jste si zahrál evropskou ligu, tak na kterého soupeře a zápas nejraději vzpomínáte?

Největší zápas byl proti Chelsea. Postoupili jsme ze skupiny a následně na ně narazili. V domácím utkání jsem byl zraněný na tribuně. Naopak z důvodu zranění jiných hráčů jsem následně dostal šanci odehrát odvetu. Nastoupit proti takovým hráčům, na takovém stadionu byl pro mě největší zážitek.

Mohl byste zmínit nejlepšího hráče, proti kterému jste nastoupil?

Pokud bych vzpomínal ještě zpětně do dorostenecké kategorie, tak tam to byl Gérard Deulofeu, který hrál na kraji zálohy proti nám. Tehdy byl o 2 nebo 3 roky mladší než my a stejně mu nešlo vzít míč, hrál neskutečně a moc se mi líbil. Ve velkém fotbale to pro mě je Eden Hazard. Jsem rád, že jsem měl tu možnost proti němu hrát.

V roce 2015 jste se aktivně zúčastnil i EURA U21 v ČR, jaké na to máte vzpomínky?

V dobrém i ve zlém. Tím, že to byl domácí šampionát, jsme se velice těšili, chtěli jsme postoupit ze skupiny a uspět. Stadiony byly víceméně vyprodané, fanoušci nás podporovali, ale nám se bohužel nepodařil první zápas a poté už bylo složité to dohánět. Myslím si, že jsme jako tým měli na to, abychom udělali lepší výsledek. Pozitivní to bylo v tom, že se hrálo doma, přišli známí, vzpomínám na to i přes konečný výsledek rád.

Po hostování na Dukle jste ze Sparty zamířil do Mladé Boleslavi, kde už nějaký ten rok hrajete, tak jak ten krok zpětně hodnotíte a jak jste tady spokojen?

Určitě toho kroku nelituji. Ml. Boleslav o mě stála a byl jsem za to rád, takže jsem té možnosti využil. Jsem tu už několikátým rokem a nedávno jsem prodloužil smlouvu, takže si myslím, že to mluví za vše. Byl bych rád, kdybychom se vrátili na vyšší příčky, kam patříme a bojovali o postup do evropských pohárů. Klub i hráči by si to zasloužili.

Na který z vašich odehraných zápasů vzpomínáte nejraději?

Povedlo se mi utkání proti ve Spartě proti Plzni. Vyhráli jsme 1:0 a já jsem dával gól.

Který váš gól považujete zatím za nejkrásnější?

Gól, který by mezi ostatními vyloženě vyčníval, si asi vybavit nedokážu.

Kdo byl nebo stále je váš fotbalový vzor?

Vždy jsem měl za vzor Brazilce Ronalda, měl jsem všude jeho plakáty, byl to vynikající útočník a strašně se mi libíl. Momentálně je to Eden Hazard, myslím, že je vynikající hráč.

Máte nějakou oblíbenou gólovou oslavu nebo se z gólu radujete spontánně?

Teď góly většinou věnuji rodině, speciálně dceři, snažím se jí najít, poslat pusu nebo zamávat. Speciální oslavu jsem jinak měl možná v dorostu, kdy se mi líbil Anelka, který slavil takovým motivem, který ani nevím, jaký měl význam, ale líbil se mi, tak jsem ho dělal.

Jste ještě mladý, tak jaký máte nastavený cíl? Čeho byste chtěl ještě ve fotbale dotáhnout?

Cílů mám víc, různě je člověk během kariéry mění a upravuje. Teď se zaměřuji na cíle, které jsou blízko a jsou reálné. Dříve jsem měl sny, ale na ty už se dnes neupínám. Chtěl bych si zahrát s Ml. Boleslaví Evropskou ligu, to je takový hlavní cíl.

Co pro Vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená všechno. Člověk to dělá od malička, věnuje se tomu, takže to jinak nejde. Dával jsem mu spoustu času, je to součástí mého života a musí se tomu podřizovat i moje rodina. Je to pro mě všechno.

Co pro vás znamená gól?

Gól pro mě znamená výbuch emocí, nejlepší pocit, který můžete při zápase zažít. Rád bych ten pocit zažíval v každém zápase a doufám, že se mi v tom bude dařit.

Další příběhy

Karel Jarolím

Miluju tvořivé hráče

Prožívá vrchol trenérské kariéry, vede národní tým. Kouč Karel Jarolím ale zavzpomínal i na dobu, kdy sám v pozici záložníka střílel branky. „Na góly se fotbal hraje, pak propuká vlna emocí,“ popisuje trenér, jenž dvakrát slavil titul se Slavií (2008 a 2009). Zároveň přiznává, že má rád technické hráče. „Miluju fotbalisty, kteří mají nápady a jsou schopni něco vymyslet,“ tvrdí Jarolím. Snad jich v reprezentaci bude mít dost!

Miroslav Baranek

Dávat góly častěji a život by byl krásnější

Zahrál si bundesligu za 1. FC Köln, vystřídal několik domácích klubů, ale nejsilnější vztah si bývalý záložník Miroslav Baranek vytvořil ke Spartě, kde vyhrál pětkrát ligu a teď je vedoucím A-týmu. „Odmala jsem si dal cíle, které byly mým snem. Chtěl jsem hrát v ligovém týmu, dát první ligový gól, nastoupit za reprezentaci a hrát evropské poháry,“ popisuje. „Všechno se mi splnilo.“