Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Tomáš Galásek

Hrát za Ajax byl vždy můj sen a já si ho splnil

Byl neodmyslitelným pilířem záložní řady jednoho z nejslavnějších období české reprezentace. Pod taktovkou Karla Brücknera dosáhl na bronzovou medaili z EURO 2004. Válel také šest let za Ajax a s Norimberkem získal německý pohár. Při zpětném ohledu je Tomáš Galásek hrdý, na co ve fotbale dosáhl a co dokázal.

V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?

S fotbalem jsem začínal velice brzo, pamatuji si, že byly nějaké výběry do Baníku Ostrava na základní škole v Porubě, kam jsem chodil. Já postoupil do dalšího finálového kola, které bylo v tělocvičně na Bazalech. Tam se mi podařilo zaujmout a proto si mě v oddíle nechali. Já tam poté začal od nějakých 8 let chodit na sportovní školu a tím se začala rozvíjet celá moje fotbalová kariéra.

Na jakých pozicích jste v mládí hrál? Dařilo se vám střelecky?

Většinou jsem hrál v záloze a jednu dobu jsem v Baníku odehrál na pozici libera, kde se mi taky dařilo. V dnešním moderním fotbale ten rozdíl mezi pozicí libera a defenzivního štíta není tak velký, takže ten skok nebyl nikterak složitý. Na jiných pozicích, ať už v obraně nebo útoku, jsem nenastupoval.

Nedalo by se říci, že by vás jiné pozice lákaly?

Ne, i když jsem nebyl v záři reflektorů jako ti útoční hráči, tak mě to nikdy nemrzelo a našli se lidi, kteří mojí práci dokázali ocenit a vážili si jí.

Vybavil byste si nějakou branku, kterou jste vstřelil v mládežnických kategoriích? Jaký to byl pocit?

Branek jsem za svou kariéru moc nenastřílel, musím přiznat, že krásné vzpomínky mám na góly z Ajaxu Amsterdam. V té době jsem však kopal penalty, takže asi jedna z těch mých prvních branek byla právě z pokutového kopu. Z penalty jsem se dočkal později i jediného gólu v reprezentaci.

Jak byste popsal vaši cestu od začátků až do vrcholového fotbalu?

Velký dík patří všem týmům, kterými jsem prošel. Fotbalově mě vychoval Baník Ostrava, poté jsem ve 23 letech odešel trnitou cestou do zahraničí a přestoupil do Willem II Tilburg. Následně jsem s trenérem působil šest let v Ajaxu Amsterdam. Následovaly dva roky v Norimberku, kde se nám podařilo vyhrát německý pohár, což pro nás byl obrovský úspěch.

Jak vzpomínáte na váš první start za Baník Ostrava?

Bylo to utkání s Duklou Praha. Dostal jsem šanci pod trenérem Görtlerem. První utkání evropských pohárů jsem odehrál na Galatasaray, kde bylo padesát tisíc diváků. Házeli po nás před zápasem kameny a celý zápas byla výborná atmosféra. Já v tom utkání dokonce měl jednu šanci, kdy jsem utíkal přes celé hřiště, ale těsně před brankářem Rüstüm mi míč odskočil a nedal jsem. Byla to docela důležitá situace, která nás možná stála postup v tomto dvojutkání.

Jak vzpomínáte na svůj první gól v české lize?

Bohužel si na tento gól nevzpomínám. Vzpomenu si na dva góly, které jsem dal Spartě při výhře 4:1, ale ne úplně první gól si nevzpomenu.

Jak se zrodil váš přestup do Nizozemska?

Já tenkrát věřil nějakému agentovi, který nakonec v té důležité finální části neudělal vše tak, jak měl. Naštěstí jsem si to angažmá poté vybojoval sám a dnes toho určitě nelituji. Bylo to hodně složité, hlavně v začátcích, kdy jsem skoro utekl z České republiky do Holandska.

Vybavíte si váš první gól v Nizozemsku?

Tam si těch tref vybavím hodně. Nevím, jestli to byl první gól, ale ihned mě napadne gól hlavou, který jsem dal proti Feyenoordu za Willem II.

Dokážete si vybavit svůj první start za Ajax?

Je to hodně těžké vzpomínání. Já z Tilborgu odcházel i s trenérem, který následně vedl Ajax a jelikož jsem ho v předchozích třech letech přesvědčil, že mám na to abych hrál ve větším klubu, tak mi mohl věřit. Hrát za Ajax byl vždy můj sen a já si ho splnil.

Na jaké angažmá v Nizozemsku vzpomínáte nejraději?

Všechny mám na stejné úrovni. Mám velice dobrý vztah se všemi kluby, kde jsem hrál. Je to pro mě takové zadostiučinění, že i ty kluby na mě vzpomínají v dobrém. Kdybych si ale opravdu měl vybrat, tak bych jako nejhezčí roky mé kariéry uvedl ty v Ajaxu Amsterdam.

Jak vzpomínáte na angažmá v Norimberku?

To angažmá bylo specifické tím, že už jsem končil kariéru a strávil tam jen dva roky. První rok jsme vyhráli pohár, když se nám podařilo porazit Stuttgart ve finále. Poté přišla jedna z největších oslav mé kariéry. Druhý rok jsme bohužel sestoupili, ale když se o tom dnes s kýmkoli bavím, nikdo si na to nevzpomene. Všichni vidí jen to vítězství v poháru.

Jak vzpomínáte na váš návrat do Baníku Ostrava?

Já si v zahraničí nepřipouštěl, že se ještě vrátím, ale určité okolnosti mě k tomu donutily. Hrál jsem v Baníku ještě asi půl roku s Václavem Svěrkošem a dalšími. Byla to dobrá zkušenost, ale poté se ozval můj bývalý trenér z Norimberku, který trénoval Borusii Mönchengladbach, že potřebuje někoho zkušeného. Já nabídku přijal a po půl roce jsem opět šel do Německa, kde zůstala moje rodina. Dalo by se říci, že jsem znovu utíkal z České republiky. V Baníku jsem byl ale tou dobou určitě spokojený. Ve stejnou dobu odešel právě i Václav Svěrkoš, takže poté pro Baník nastaly těžké chvíle.

Jak vzpomínáte na váš první start za reprezentaci?

Velice špatně. Bylo to za trenéra Dušana Uhrina staršího, který mě povolal ihned po narození mé dcery. Já na utkání dlouho cestoval a nakonec jsem v utkání s Finskem odehrál čtyři minuty. Dodnes mi to manželka s dcerou neodpustily.

Co pro vás znamenalo reprezentovat Českou republiku?

Hrál jsem pod několika trenéry, ale především chci poděkovat Karlu Brücknerovi, že si na mě vzpomněl a do tehdejšího velkého a úspěšného mužstva mě zařadil.

Co se vám vybaví, když řeknu EURO 2004?

Zážitek, velké mužstvo, hezký ofenzivní fotbal. Byli jsme parta, která hrála a byla úspěšná.

Splnil jste si v kariéře vše, co jste chtěl?

Samozřejmě, že jsem sledoval, jak moji kamarádi vyhrávali Ligu mistrů a další velké soutěže. Nikdy jsem Pavlu Nedvědovi nezáviděl, že vyhrál Zlatý míč a jsem velice rád, že jsem s ním v mužstvu mohl hrát. Velice si to zasloužil a my, jako tým, jsme mu k tomu přispěli. Celkově tedy můžu říci, že jsem velmi hrdý, na co jsem ve fotbale dosáhl a co jsem dokázal.

Na kterou ze svých branek vzpomínáte nejvíc?

Určitě na tu proti Utrechtu, kdy Rafaelu Van der Vaartovi odskočil míč a já z dvaceti metrů vstřelil z voleje velice pěkný gól.

Kterou branku považujete za nejdůležitější?

Tu nejdůležitější jsem dal za Willem Tilborg, kdy jsme hráli o Ligu mistrů. Nastoupil jsem i přes to, že jsem byl mírně zraněný. Dal jsem gól na 2:1 a my díky němu postoupili.

Co pro vás znamená gól?

Gól pro mě znamená událost, která přinese hráči nebo mužstvu velikou radost.

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená hobby, za které člověk vydělává peníze.

Další příběhy

Radek Drulák

Stříbro z EURO mi už nikdo nevezme

Ve své branži platí za legendu i dlouho poté, co fotbalové prostředí opustil. Žádné klubové trofeje se sice během své bohaté kariéry nedočkal, zato však sbíral individuální ocenění, když se stal dvakrát nejlepším střelcem české nejvyšší soutěže a zvítězil v anketách Fotbalista roku a Osobnost ligy. Je členem Klubu ligových kanonýrů a zastavil se na úctyhodném čísle 153. Některé svoje zásahy si však pamatuje až s precizní přesností.

Erich Brabec

Hrát na Anfieldu byl pro mě sen

Získal tři ligové tituly v řadě, z nich dva se Slavií a jeden ze Sparty. Byl průkopníkem české cesty do ruské ligy. Zahrál si i v Turecku, Rakousku, Švýcarsku a na Slovensku. Oblékl reprezentační dres a poznal atmosféru na liverpoolském Anfieldu. Bývalý obránce Erich Brabec má zážitků na tři fotbalové životy. Jeden dávný při angažmá v Českých Budějovicích také stál za to: „V jednom zimním turnaji na sněhu jsem dal dva vlastní góly. Nicméně jsem i dva vsítil do soupeřovy branky, takže jsem dal čtyři najednou.“