Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

David Hubáček

Brno, to byl soupeř pro mě!

S fotbalem začínal ve Zlíně, postupně se propracoval až do prvního mužstva, se kterým v roce 2002 slavil postup do nejvyšší soutěže. „Když jsme postoupili do ligy, tak pro nás byl svátek každé utkání. Samozřejmě velice rád vzpomínám na Spartu, kde jsme neskutečně vyhráli 1:0,“ vzpomíná na jeden z nejsenzačnějších výsledků v novodobé historii moravského klubu.

Ve svém mateřském týmu působí v rámci druhé ligy i dnes, v mezidobí však hrál v pražské Slavii, jejíž dres oblékal osm sezon a odehrál téměř dvě stě soutěžních utkání. V červenobílých barvách získal dva mistrovské tituly, zasáhl do bojů v Lize mistrů, Evropské lize a jejím tehdejším předchůdci, Poháru UEFA.

Ač je momentálně na sklonku své profesionální fotbalové kariéry, David Hubáček doufá, že se v dresu Zlína ještě do nejvyšší domácí soutěže podívá. „Už jsem si svoje odehrál a je na čase, aby nastoupili mladší. Samozřejmě tady ve druhé lize máme ještě svoje cíle, které bychom rádi naplnili. Tak doufám, že ještě budu u toho." 

 

Další příběhy

Karel Rada

Penalta na EURO? Velké nervy

Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“