Tomáš Jun
Černé od škváry nás autobusák nebral
Útočník Tomáš Jun začínal s fotbalem v pražských Hlubočepích, a jeho kariéra nabrala strmý vzestup. Poté, co prošel mládežnickými výběry Sparty, se již v šestnácti letech dočkal debutu v prvním mužstvu, o rok později pak dokonce nakoukl do nejslavnější klubové soutěže světa, Ligy mistrů. „Každý fotbalista když vyrůstá, tak o tom sní. Hrát Ligu mistrů, dát tam góly. Mně se tohle všechno podařilo, k tomu není co dodat. To si pamatujete do konce života,“ říká.
V rudém dresu působil až do roku 2005, kdy odešel do tureckého Trabszonsporu a z něj na hostování do Besiktase, se kterým dokázal získat tamní pohár. „Když se vyhraje, tak tam je člověk za boha. Ale nedej bože, když to nevyjde. To pak zase přijde na řadu ta odvrácená tvář. To jsem tam taky zažil," vzpomíná na své turecké angažmá.
Z Turecka se pak vrátil zpět do Sparty a poté z Teplic dvakrát po sobě putoval do Rakouska, nejprve do Altachu, a později do vídeňské Austrie, kde po ročním hostování podepsal dvouletý kontrakt, který se dočkal prodloužení, a Jun tak setrval v hlavním městě Rakouska pět sezon. S týmem získal ligový titul a postoupil s ním do hlavní fáze Ligy mistrů.
Dařilo se mu i na reprezentačním poli. Postupně prošel všemi mládežnickými národními výběry a v roce 2002 se s jedenadvacítkou stal mistrem Evropy. V seniorské reprezentaci pomohl v roce 2005 gólem k porážce Finů a tady i k následnému postupu na MS, kterého se sám však nezúčastnil. V národním týmu odehrál deset zápasů.
Další příběhy
Vladimír Táborský
Bezvadně mi to skočilo a já míč napálil tak, že zapadl pod břevno
Za áčko Sparty nastoupil poprvé proti Bohemians na Slavii, zahrál si i za Duklu. Expert na pražská derby Vladimír Táborský, někdejší obránce a reprezentant, zažil také ligový triumf – jako hráč i trenér. „Jakého úspěchu v kariéře si nejvíc vážím? Vždycky se říká, že nejvíc je národní mužstvo – lvíček. Já jsem za něj sice hrál, ale bohužel jsem se nedostal na mistrovství světa v roce 1970. Těsně před tím jsem byl na operaci s kolenem a nemohl jsem do Mexika jet,“ lituje Táborský.
Ladislav Hampl
Ladislav Hampl: Kvůli Liverpoolu jsem měnil představení
K fotbalu jej podobně jako většinu jeho vrstevníků přivedl tatínek, který jej v šesti letech přivedl na nábor libereckého Slovanu. Tam také Herec Ladislav Hampl vstřelil svůj první gól. U sportu však nakonec nevydržel a vydal se na uměleckou dráhu.
Eduard Poustka
Chtěl jsem dát gól, ale ujely mi cvičky
Osmnáctým rokem je Eduard Poustka součástí fotbalové reprezentace, jako masér se stará o těla i o zábavu. Ale taky se dostává pod velký tlak. „Jakmile dáme víc gólů a zápas dopadne dobře, skládám básničky. Rychle mě musí popadnout múza a musím něco vymyslet,“ směje se oblíbený člen kabiny národního týmu a také ligových Teplic.
Ladislav Vízek
Obejít gólmana, to bylo moje
Dnes ho fanoušci vnímají díky šťavnatým komentářům, legračním historkám nebo účasti v taneční soutěži. Ladislav Vízek má ale za sebou i přepychovou kariéru. Dvakrát byl vyhlášen československým Fotbalistou roku, třikrát vyhrál ligu a nastřílel v ní 115 gólů. „Brankáře jsem obcházel. Driblink jsem trénoval mezi stromky v Hlušících, kde nebylo hřiště. Měl jsem stále míč u nohy a tuto dovednost jsem uplatnil ve velkém fotbale,“ vysvětluje legendární útočník Vízek.