Miroslav Baranek
Dávat góly častěji a život by byl krásnější
Zahrál si bundesligu za 1. FC Köln, vystřídal několik domácích klubů, ale nejsilnější vztah si bývalý záložník Miroslav Baranek vytvořil ke Spartě, kde vyhrál pětkrát ligu a teď je vedoucím A-týmu. „Odmala jsem si dal cíle, které byly mým snem. Chtěl jsem hrát v ligovém týmu, dát první ligový gól, nastoupit za reprezentaci a hrát evropské poháry,“ popisuje. „Všechno se mi splnilo.“
„Odmala jsem si dal cíle, které byly mým snem. Chtěl jsem hrát v ligovém týmu, dát první ligový gól, nastoupit za reprezentaci a hrát evropské poháry. Všechno se mi splnilo.
Začal jsem poměrně pozdě, někdy v osmi letech. Táta mě přivedl do malé vesničky Horní Suchá, kousek za Havířovem. Tím, že to byl malý klub a nastupoval jsem v útoku nebo na pozici ofenzivního záložníka, dával jsem i poměrně hodně gólů. V Havířově jsem hrál starší žáky a dorost, později si mě tamní trenéři vytáhli až do Vítkovic, kde jsem začal ligovou kariéru.
Na první ligový gól si vzpomínám úplně přesně. Byl to můj první ligový zápas za Vítkovice, v Českých Budějovicích. Ve 12. minutě jsem dal gól hlavou po centru z levé strany v polopádu.
Velmi rád vzpomínám na Olomouc, měli jsme silné mužstvo. Gólů jsem tam dal dost, některé byly i opravdu hezké, alespoň podle mě. (úsměv) Třeba v Drnovicích, zápas o druhé nebo třetí místo a účast v Poháru UEFA: po krásném signálu, který se trénoval za pana Brücknera, jsem dal vítězný gól na 2:1.
Jak se zrodil přesun z Olomouce do Sparty? Tam bylo těžké se dostat. Samý reprezentant, mužstvo velice silné. Sparta o mě měla zájem, protože jsem v Olomouci podával slušné výkony po delší dobu. Na základě toho si mě vyhlédli, protože v té době odcházel Martin Frýdek do zahraničí. Měl jsem i nabídku ze Slavie, ale dodneška jsem šťastný, že jsem se rozhodl pro Spartu. Jeden z hezčích gólů jsem trefil v derby se Slavií, které jsme vyhráli 4:1, levou nohou z hranice velkého vápna.
Co se týká ciziny, vzpomínám si na každý můj gól, protože jich moc nebylo. V Německu jsem dal za 1. FC Köln tři, ten první doma s Norimberkem. Postupoval jsem sám na bránu, před vápnem zasekl balon na levou nohu a podél gólmana skóroval na 1:0.
Moje angažmá v Jablonci? Podmínky pro fotbal, zejména ty povětrnostní, jsou složitější. Ale bylo to příjemné období a jsem rád, že jsem tam působil. První gól jsem vstřelil proti Slovácku levou nohou po přihrávce Zdeňka Šenkeříka.
Reprezentovat je snem každého fotbalisty, který s fotbalem začíná. Já si zahrál za reprezentaci sedmnáctkrát a je to pocta, velká zodpovědnost. Něco podobného, jako když jsem za Spartu nastupoval v Lize mistrů. Tíha té soutěže je také obrovská. První reprezentační gól jsem dal v kvalifikačním utkání EURO 2000 s Bosnou a Hercegovinou, v Sarajevu jsem nastoupil místo Karla Poborského nebo Pavla Nedvěda. Někde z třiceti metrů se mi podařila střela a překvapil jsem brankáře 1:0. Byl to podařený gól, hezký a vyhráli jsme 3:1.
V národním týmu se mi povedl i hattrick, což se jen tak někomu nepodaří. Proti Jižní Koreji. To byl zvláštní pocit. Sice šlo o přátelské utkání, ale jak říkali trenéři, v reprezentaci přátelské utkání neexistuje. Každý hraje naplno a chce se předvést."
Momentálně jsem půl roku po operaci předních křížových vazů v koleni, takže se dávám pomaličku do pořádku na silvestrovské derby Sparta-Slavia, kterého bych se chtěl zase zúčastnit. Jako vedoucí týmu Sparty jsem předpokládal, že na střídačce budu klidnější, ale opak je pravdou. O to je složitější, že do utkání nemohu zasáhnout.“
Další příběhy
Daniel Zítka
Kaká mi dal čtyři góly ve dvou zápasech
Bývalý gólman Daniel Zítka zavzpomínal na své angažmá v Česku i v belgickém Anderlechtu. V evropských soutěžích s ním čelil řadě velkoklubů a třeba Brazilec Kaká mu ve dvou utkáních nasázel čtyři branky. „Ale vždycky jsem sledoval spíš gólmany, inspirovali mě Oliver Kahn či Santiago Cañizares,“ prozradil Zítka.
Vlastimil Petržela
Když vstřelíme gól, mívám obrovskou radost
Proslavil se jako trenér Zenitu Petrohrad, nyní velí ostravskému Baníku na cestě za návratem do první ligy. Vlastimil Petržela ovšem býval i skvělým útočníkem, který si zahrál i na mistrovství světa 1982 ve Španělsku. „Dostat se tam, to bylo něco. Dal jsem i regulérní gól proti Kuvajtu, ale rozhodčí to posoudili jako faul nebo ofsajd. Nevím, ale Kuvajťan mě při tom kopl do hlavy,“ říká Petržela k neslavné remíze 1:1.
Zdeněk Pospěch
Když člověk fotbal miluje, tak ho to drží po celý život
Býval obávaným rychlíkem na lajně, který naháněl soupeřům strach. Ne náhodou si tak Zdeněk Pospěch zahrál kromě rodné Opavy, Baníku Ostrava či pražské Sparty i v zahraničí, kde hájil barvy dánské Kodaně nebo německé Mohuče.
Petr Svěcený
První křik gól jsem si nechal na Del Piera
První dva přímé přenosy z fotbalového Poháru UEFA odtrpěl bez gólového efektu, při úvodním komentování Ligy mistrů už se ale Petr Svěcený dočkal. Úvodní trefou Juventusu proti Realu Madrid mu hlasivky rozechvěl Alessandro Del Piero. „Byla to odveta čtvrtfinále a Juventus vyhrál 2:0,“ vzpomíná Svěcený. „Tehdy na mě dýchla atmosféra, poprvé v životě jsem byl na takovém stadionu, na Delle Alpi v Turíně, sám, v 21 letech. Rád na to vzpomínám, ale byly to i nervy.“