Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

David Horejš

Fotbal musíte hrát s láskou, jedině tak vás bude bavit

Více než dvě stovky startů v nejvyšší soutěži, devět branek a ligová angažmá v Českých Budějovicích a Brně. Kariéra současného kouče Jablonce Davida Horejše se však začala psát v jihočeských Prachaticích, na které nedá tamní rodák dodnes dopustit.

Jak jste se dostal k fotbalu? Kdo vás k němu přivedl?

K fotbalu jsem se dostal jako většina mladých kluků, kdy jsme se scházeli a hráli na dvorku
za domem. Poté mě mamka s tátou kolem šesti, sedmi let přivedli do týmu Prachatic, kde jsem začal hrát závodně. Od té doby jsem u fotbalu zůstal, za což jsem velmi rád.

Vaše první fotbalové krůčky jste udělal v Prachaticích. Jak na toto období vzpomínáte?

Na toto období vzpomínám velmi rád, jelikož jsme si tam vytvořili velmi dobrou partu kluků. S některými se dnes stále ještě vídáme a občas si i v létě spolu zahrajeme. Rád vzpomínám i na trenéry, jelikož trenéři vám dají ve fotbalových začátcích strašně moc. Hlavně v té době jsem si vybudoval vztah k fotbalu, což byl pro mě základ. V Prachaticích jsem působil od přípravky až po muže, tudíž na Prachatice nikdy nezapomenu. Díky nim jsem si fotbal zamiloval.

Byl jste vždy obránce nebo jste se na tento post přesunul až později?

Nedá se říct, že jsem byl vždy obránce. Ale zhruba od žáků jsem hrával hodně vzadu hlavně na pozici stopera. Samozřejmě v začátcích jsme běhali všude, jelikož trenéři nás zkoušeli na různých postech, jak se to má správně dělat. Postupem času jsem se ale nastálo přesunul na pozici stopera.

Nelitujete třeba toho, že jste nenastřílel tolik gólů?

Nelituji, jelikož jsem měl možnost hrát s lepšími útočníky než jsem byl já. Každý má mít v týmu nějakou roli a já ji měl právě vzadu. Věřím, že jsem svou úlohu splnil dobře a góly jsem přenechal jiným hráčům.

V roce 1998 jste se vydal na zkoušku do Českých Budějovic. Jak vzpomínáte na tuto kapitolu vašeho fotbalového života?

Na toto období vzpomínám rád, jelikož Dynamo je v Jihočeském velký pojem a už jako mladý kluk jsem měl možnost zahrát si v dospělém fotbale. To mi dalo do budoucna strašně moc, jelikož už od 16 let jsem mohl pod panem Jeřábkem hrát za Prachatice divizi, kde tenkrát byla velice dobrá úroveň.

Pak jsem přestoupil do Budějovic, kde mě trénoval pan Tobiáš, což byl pro mě ohromný skok. Příležitost zahrát si za Budějovice jsem chytil tzv. za pačesy, i když to chvíli trvalo, jelikož ze začátku jsem nějaký čas strávil na hostování v Třeboni.

Nicméně po příchodu do Dynama jsem nečekal, že spojení s tímto klubem bude trvat takto dlouhou dobu. Je to pro mě klub, který navždy zůstane v mém srdci. Jak jsem vzpomínal na Prachatice, kde jsem si vybudoval vztah k fotbalu, tak zahrát si za Dynamo bylo pro mě od dětství splněným snem. Působení v Českých Budějovicích je pro mě navždy srdeční záležitostí.

Ke svému prvoligovému utkání jste nastoupil v říjnu 1999. Vzpomenete si na něj?

Na první ligový start si vzpomínám. Byl to zápas s Baníkem Ostrava, a když jsem se den předtím dozvěděl, že budu hrát, nemohl jsem tomu uvěřit. Samozřejmě zde panovala i drobná nervozita, jelikož na zápas dorazilo velké množství fanoušků. Za Baník tenkrát v útoku hrál ještě Milan Baroš a utkání skončilo 2:2. Nastoupit
do prvoligového zápasu bylo mým splněným snem.

Během počátečního působení v sezoně 2001/2002 jste vytvořil s Radimem Wozniakem a Miloslavem Pennerem skvělou obranou kombinaci. Jak vzpomínáte na tuto spolupráci?

Bylo to v období, kdy se tenkrát sestoupilo a hrála se druhá liga. Já se zrovna vrátil po zranění křížového vazu a trenérem byl pan Bokša. Na pana Bokšu vzpomínám velmi rád, jelikož byl velký odborník a on nám společně s Radimem Wozniakem dal příležitost zahrát si bok po boku v obraně. Naše mužstvo mělo tenkrát velkou kvalitu, jelikož jsme v týmu měli zkušené hráče jako například Jiřího Povišera, Karla Váchu, Tomáše Jandu nebo Miloslava Pennera. Ten rok se nám navíc podařilo postoupit do první ligy a spolupráce v týmu fungovalo velice dobře. Myslím si, že právě v ten rok odstartovala moje kariéra coby profesionální fotbalisty a pokud jsem nebyl zraněný, tak jsem hrál pravidelně v základu.

V té samé sezóně jste poprvé vsítil gól v dresu Dynama. Vzpomenete si na tento gól?

Určitě si na první gól vzpomenu, jelikož jsem během kariéry moc gólů nevstřelil. Myslím, že to bylo v utkání s Ratíškovicemi, kde jsme vyhráli čtyři nebo pět jedna. Já dával gól z rohu a pro mě to byly neskutečné emoce.

Poté jste strávil nějaký čas na hostování v Brně a po návratu do Dynama jste převzal kapitánskou pásku. Co to pro Vás znamenalo?

Bylo to tenkrát náročné období, jelikož jsem měl velké problémy s kolenem. Budějovice navíc sestoupily a já dostal možnost jít hrát do Brna, za což jsem byl vděčný, protože Zbrojovka je v českém fotbale obrovský pojem. Po roce jsem se vrátil do Budějovic, kde se začalo tvořit nové mužstvo. Navíc se vrátil Karel Poborský a já se zhostil pozice kapitána týmu za podpory hráčů a trenéra, což pro mě byl výjimečný okamžik.

Hlavně jsem rád, že se nám hned první sezóna pod panem Ciprem povedla. To mužstvo mělo velmi dobrou kvalitu a tenkrát se zároveň začala prosazovat spousta talentovaných kluků jako byl Jiří Kladrubský, Ladislav Volešák nebo Ivo Táborský, kteří to poté dotáhli daleko.

V nejvyšší český soutěži jste si připsal 209 startů a 9 vstřelených branek. Je nějaký konkrétní moment, zápas nebo cokoliv jiného, co Vám utkvělo
v paměti?

Vybrat jeden moment je vždy těžké, jelikož skvělých okamžiků tam bylo hned několik. Samozřejmě, že si pamatuji i horší okamžiky, ať už to bylo zranění kolene, se kterým jsem se potýkal vícekrát a na které by člověk rád zapomněl. Pak jsou zde ale momenty, na něž si vždy vzpomenete. Ať už to byly zápasy s velkými týmy, kdy se nám podařilo vyhrát se Spartou doma 2:0 před zaplněným publikem nebo výhra na Baníku. Ale jak říkám, těch pěkných momentů bylo opravdu hodně a vypíchnout jeden je obtížné.

Vzpomenete si na moment, kdy jste se rozhodl, že skončíte jako hráč s profesionálním fotbalem? Přemýšlel jste rovnou nad tím, že budete pokračovat
v realizačním týmu?

Popravdě jsem nad tím moc nepřemýšlel, jelikož jsem měl ještě rok do konce smlouvy v Dynamu. Ale už tenkrát v létě za mnou přišel s nabídkou Pavel Tobiáš, který vedl sportovní centrum mládeže na Složišti. Nabídl mi, zda bych se nechtěl přesunout na Složiště a že by mě rád měl v týmu. Ze začátku mě to jako hráče stále více táhlo na hřiště, ale postupem času jsem se jako hráč už začal chodit dívat na tréninky, občas jsem i nějaké tréninky vedl a musím říct, že mě to chytlo.

V zimě jsem poté ukončil kariéru a začal jsem s tréninkem u nejmenších přípravek. Zároveň jsem se byl šéfem SPSM, kde jsem měl možnost pracovat se skvělými lidmi, kteří mi v začátcích hodně pomohli, což byl pro mě klíčový moment v kariéře trenéra. Poté jsem si začal dělat trenérské licence, abych se dostal na tu nejvyšší úroveň.

V české nejvyšší soutěži jste se stal nejdéle sloužícím trenérem, což bylo 6 a půl roku v Dynamu. Jak hodnotíte své působení v roli trenéra v tomto klubu? Jak na to budete vzpomínat?

Budu na to vzpomínat velmi rád, protože už to, že jsem mohl pracovat jako asistent pod panem Ciprem mi dalo hrozně moc. To, že mi tenkrát majitelé dali důvěru po konci pana Cipra, abych převzal tým jako hlavní trenér a vydržel tam takhle dlouhou dobu, by mě ani ve snu nenapadlo. Když se za tím zpětně ohlédnu, tak se nám podařilo vybudovat tým a klubu jsme vrátili to renomé, které dříve měl. To byl pro mě ten hnací motor, jelikož během pěti let jsme opět byli opět značka v první lize, což svědčí o tom, jaká práce se tam odvedla.

Během působení v Dynamu Vám prošlo rukama nespočet zajímavých hráčů, kteří to dotáhli na vysokou úroveň. Jaké pocity to ve Vás zanechává?

Já jsem vždy říkal a netajil se tím, že prací trenéra je to, aby odvedl maximum pro klub, což je samozřejmě ovlivněno i výsledky. Zároveň pro mě vždy bylo důležité, aby se na náš fotbal dalo koukat.

Další věcí je to, že byste měli neustále posouvat hráče. Jsem rád, že v Budějovicích se spousta kluků posunulo na vyšší úroveň a že jich rozhodně nebylo málo. Už ve druhé lize jsme tam měli Jakuba Peška, který dnes hraje v národním týmu a ve Spartě. Dále bych mohl jmenovat například Provoda, Talovjerova nebo Basseyho. Hráčů, kteří se posunuli dál, je opravdu hodně, což byl můj cíl a jsem za to velmi rád.

Další Váš krok vedl na jabloneckou Střelnici. Co od Vás můžeme čekat?

Já budu chtít navázat na to, co nás vždycky zdobilo a každý ví, jakou cestou jsme šli v Budějovicích. Já z této cesty nechci uhnout ani tady, což jsme řekli i hráčům. Chceme, aby se na naše výkony na trávníku dalo dívat a aby fanoušci, co přijdou na zápas, viděli atraktivní a zajímavý fotbal. U hráčů budeme pracovat na jejich neustálém zlepšování, aby se jednou z Jablonce mohli posunout někam dál a klub z toho profitoval.

Já jsem rád, že jsem tuto nabídku dostal, protože Jablonec za posledních 10 let řadím mezi TOP 5 týmů v celé český lize. Týmem prošlo spoustu dobrých hráčů, a že se jedna sezóna nepovedla, to se může stát. Doufám, že se nám podaří navázat na úspěšné sezóny a předvedeme opět kvalitní fotbal.

S udržením Vašeho trenérského stylu může souviset i to, že pracujete s daty. Budete v tom pokračovat i v Jablonci? Je to krok dopředu?

Tyto věci jsme začali řešit krátce po tom, co jsem se dozvěděl, že se přesunu do Jablonce. Musím zároveň poděkovat všem lidem tady v klubu za to, že při příchodu už bylo vše připraveno a s klukama jsme na to na tréninku hned navázali. Já jsem se s tím netajil, že mě práce s daty zajímá, jelikož rád tyto možnosti využívám.

V tomto směru spolupracujeme s firmou 11 Hacks a jsem rád, že ta spolupráce probíhá i zde. Každý trénink natáčíme a dáváme hráčům zpětnou vazbu. Chceme, aby se naše hra posouvala a hráči musí nejdřív vidět, co po nich chceme, ukázat jim určité věci a pak to může fungovat.

Dokážete sledovat utkání jako fanoušek?

Nedávno jsem se byl podívat na Bayernu Mnichov na Lize mistrů a jako trenéra mě samozřejmě zajímá i rozcvičení a věci kolem toho. Lze říci, že jsem zápas sledoval trošku z jiné perspektivy než běžný divák, ale když tam jdete, tak si to chcete užít, což se mi povedlo. Svou práci se svými kolegy navíc dělám rád, což je pro mě důležité a z každého utkání, které sleduji, se snažím pochytit nové poznatky.

Z dlouhodobého hlediska je problémem české ligy návštěvnost. Je možné z pozice trenéra v tomto ohledu klubu nějakým způsobem pomoct?

Je to složité. Samozřejmě, že se výrazně zlepšily stadiony a lidé zde mají větší komfort. Ale hlavně jde o to, aby se tito lidé měli na co koukat. Proto jim spolu s hráči musíme nabídnout kvalitní produkt. Osobně bych se nepřišel podívat na fotbal, který by mě nebavil, tudíž i trenér v tom hraje roli. Vždy je to o tom, jakým fotbalem se prezentujete. Když nebudete hrát atraktivní fotbal, lidé na zápasy těžko budou chodit. Ovšem když máte lidem co nabídnout, tak ti lidé si cestu na zápas najdou.

Ještě jednou se vrátíme k Bayernu, jelikož jste uvedl, že jejich trenér je Vaším velkým vzorem. Julian Nagelsmann patří mezi velké analytiky a detailisty. Je právě z tohoto důvodu Vaším vzorem?

Ano. Myslím si, že fotbal je o detailech, jelikož detaily rozhodují zápasy. Mně se celkově tento typ trenérů líbí. Na Julianovi se mi líbí i to, že dostal šanci v mladém věku a přesto je velice úspěšný. V Čechách by majitelé těžko dali příležitost tak mladému trenérovi.

Je něco, čeho byste chtěl v Jablonci dosáhnout?

Já nerad o tomhle mluvím, jelikož budoucnost ovlivňujete právě přítomností. Pro mě je důležité to, abychom na každý trénink byli co nejvíce připraveni a hráče posouvali dál. Nechci tady prohlašovat, že budeme hrát o poháry. To zkrátka nemám rád, ale nechci být zase alibista. Já věřím té cestě, kterou tu máme nastavenou. Takhle jsem nastavení a věřím, že ta cesta, kterou jsme zvolili, je správná a uvidíme, kam nás to dovede.

Kdyby přišla nabídka ze zahraničí, přijal byste ji?

To je složitá otázka. Já jsem rád za šanci, kterou jsem tady v Jablonci dostal, kam aktuálně soustředím všechnu svou energii. Ještě před třemi měsíci jsem neřešil, že budu odcházet z Budějovic. Po konci smlouvy se mi ale ozval pan Pelta a nabídl mi angažmá v Jablonci. Každopádně já hlavně řeším to, co mohu ovlivnit a to je to, aby dobře fungoval tým, což je pro mě zásadní věc.

Kdo si myslíte, že vyhraje MS v Kataru?

Je obtížné vypíchnout jeden tým, protože bude záležet na optimální formě jednotlivých hráčů. Za mě je ale velký adept na vítězství Francie, která má velmi dobře poskládané mužstvo se silnými hráči. Dále Anglie bude velmi silná, ale i africké země by do toho vzhledem ke klimatickým podmínkám v Kataru mohly tentokrát promluvit. Dále bych ještě favorizoval Brazílii nebo Argentinu. Tyto týmy, které jsem zmínil, budou určitě favority.

Na MS bude testován napůl automatizovaný ofsajd systém. Jak se k těmto inovacím stavíte?

Já jsem za to rád, protože každá taková věc může pomoci fotbalu. Samozřejmě někdo si to chválí, někdo na to nadává. Když je to ve prospěch vašeho týmu, tak to vezmete, a pokud v neprospěch, pak na to koukáte trochu jinak. Já jsem určitě pro to, aby takové věci ve fotbale byly. Když to pomůže regulérnosti, pak to bude k prospěchu celého fotbalu.

Co pro Vás znamená gól?

Gól pro mě znamená to nejvíc. Jsou to emoce, krásný pocit, hlavně když to pomůže mužstvu uhrát dobrý výsledek. Pro mě to tedy znamená obrovskou euforii a emoce.

Co pro Vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená můj život. Fotbal hraju od mala a jsem rád, že u toho můžu stále být. Navíc je to pro mě i zábava, která se postupně stala mým zaměstnáním. Jsem rád, že jsem mohl hrát fotbal na té nejvyšší úrovni a i jako trenér mohu na té nejvyšší úrovni pokračovat.

Co byste poradil začínajícím fotbalistům?

Začínajícím fotbalistům bych poradil, aby ten sport dělali s láskou. Protože když něco děláš rád, tak to děláš dobře. Já si myslím, že velmi důležitý je vztah k tomu sportu, aby to kluky a holky bavilo. Aby je bavily tréninky, zápasy a všechno si užívali. Pak se budou zlepšovat a my budeme moci vychovat nové Nedvědy a Poborský. Hlavní věc ale je, aby si k tomu sportu našli vztah.

Další příběhy

Radek Bejbl

Nejdůležitější gól jsem dal Itálii

První reprezentační trefu si schoval na EURO do Anglie a byla rovnou vítězná proti Itálii a klíčová pro tažení až do finále ve Wembley. Fotbalista Radek Bejbl tím vyšperkoval životní rok 1996, v němž se Slavií dobyl ligový titul, postoupil do semifinále Poháru UEFA a navrch podepsal smlouvu s Atlétikem Madrid, kde se stal mimo jiné spoluhráčem Diega Simeoneho. „Bylo skvělé hrát s nejlepšími hráči a zároveň proti nejlepším hráčům,“ libuje si bývalý záložník.

Marek Matějovský

Svůj první ligový gól dodnes považuji za jeden z nejhezčích

Gólové akce spíš vymýšlel a projektoval, ale taky se na něj při zakončení dostalo. Marek Matějovský, aktuálně záložník Mladé Boleslavi, zaskočil nádhernou akcí v mnichovské aréně Německo při debaklu 3:0. Nebo napálil pumelici pod břevno v liverpoolském chrámu Anfield. „Pak jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. Jen jsem tam zmateně pobíhal, že to možná bylo až komický,“ vypráví někdejší hráč Readingu.