David Suchařípa
Jsem sparťan, ale s fotbalem jsem začínal na Slavii
Mezi českými herci je řada milovníků fotbalu. Patří mezi ně i David Suchařípa, který je sice velkým sparťanem, ale první fotbalové krůčky dělal na Slavii, protože pochází z Vršovic. Kromě Letenských drží palce také Realu Madrid.
V kolika letech jste začal hrát fotbal? Kde to bylo?
Fotbal jsem začal hrát zhruba v deseti letech a absurdní je to, že mé první fotbalové kroky jsem udělal na Slavii, ač jsem Sparťan. Bylo to z toho důvodu, že jsme bydleli ve Vršovicích. Tam taky padnul můj první gól, tam to začalo. Mám to už ale trochu rozmazané, přeci jen už mi je třiapadesát (úsměv).
Na jakých pozicích jste nastupoval?
Nastupoval jsem většinou na levém křídle. Vždycky si ze mě dělali srandu, že gólmani a levá křídla jsou divní (smích). Později jsem pak nastupoval na pozici levého obránce.
Jak Vám šlo střílení gólů?
Já jsem spíše takový nahrávací typ, raději míč přihraji. Když už jdu ale sám na branku nebo jsem ve vyložené příležitosti, tak střílím. Ale vyloženě králem střelců jsem nikdy nebyl.
Vybavíte si nějaký gól, který jste v mládí vstřelil?
Jeden si vybavuji. Na ten nikdy nezapomenu, protože jsem odkopával balon z naší půlky na jejich bránu a gólman soupeře byl hodně venku z branky. Balon jsem odehrál, vracel jsem se zpátky a najednou začali kluci křičet: „GÓL!“ Ten míč se nakonec dokutálel až do branky, takže se mi vlastně podařil gól z půlky. A byl jsem z toho dost překvapený (smích).
Jak jste góly oslavoval?
Z každého gólu jsem měl pochopitelně radost, ale oslavoval jsem je naprosto normálně - zakřičel jsem si: „GÓL!“ Samozřejmě, když je to například čtvrtý gól a jasně vedete, tak to oslavujete jinak, než když se jedná o gól rozhodující, který padne v poslední minutě.
Čím si Vás fotbal získal?
V době kdy jsem vyrůstal byl fotbal snadno dosažitelný sport. Kromě něj jsem hrál například i badminton, na ten se ale nedá dívat. Fotbal je taková hra, která nám možná evokuje boj mezi chlapama.
Prozradil jste, že jste fanoušek Sparty. Jak to vzniklo? Bylo to v rodině?
Fanouškem Sparty jsem od malička. Táta byl Sparťan, tak jsem to asi zdědil. Nikdy jsem ani neuvažoval, že bych fandil někomu jinému, Sparťanem jsem se zkrátka narodil. Mám kamarády, kteří fandí chvíli tomu a chvíli někomu jinému, podle toho jak se jim kdo líbí. Já to ale mám takto dané.
Momentálně jste součástí týmu Real Top Praha. Jak jste se k tomu dostal?
Já nejsem úplně součástí Real Top Praha, já jsem místopředseda tohoto klubu a vlastně spolu se Sašou Smitou zakládající člen. Předtím jsme chodili hrát fotbal s různými osobnostmi a přemýšleli jsme co s tím. Přemítali jsme jak to uchopit, aby to nebyly jen neděle někde na plácku. Nakonec jsme vymysleli projekt, kdy proti nám nastupují různí soupeři a vyberou se při tom nějaké peníze, které se pak darují charitě, nejlépe té dětské.
Který tým je podle Vás v současnosti nejlepší a proč?
Nejsem pouze fanouškem Sparty, ale i Realu Madrid. Proto jsme mimochodem také Real Top Praha. Real z Madridu je pro mě v tom dlouhodobém horizontu úplně nejlepší, protože má nejvíce titulů v Lize mistrů, vloni ji dokonce poprvé v historii obhájil a teď má našlápnuto na třetí triumf v této soutěži. Uvidíme, jestli se jim to podaří, každopádně pro mě je tenhle tým top.
Který fotbalista je podle Vás nejlepší?
Už pár let si myslím, je to Marcelo, tedy levý bek z Realu. Ten je podle mě nejlepším hráčem současnosti.
Jaký nejzajímavější zápas jste viděl?
K padesátinám jsem dostal krásný dárek od kluků z Realu a od mojí ženy. Poslali mě do Madridu na utkání Real – Valencie. Skončilo to dva dva, s tím, že Ronaldo nedal penaltu a Real prohrával nula dva. Ten zápas měl úplně všechno. Já seděl v desáté řadě, slyšel jsem dýchat Garetha Balea a celkově to pro mě byl opravdu veliký zážitek. Osmdesát pět tisíc lidí na San Bernabeu.. Na to do smrti nezapomenu.
Vybavíte si nějaký pohledný gól, který jste měl možnost vidět?
Za mě je to gól Lumíra Mistra v Barceloně, ten se mi moc líbil (smích).
Co pro Vás znamená gól?
Gól mi symbolizuje cestu k vítězství.
Co pro Vás znamená fotbal?
Fotbal pro mě znamená krásný kolektivní sport.
Další příběhy
Jakub Kohák
Obránce na mě pořád mrkal
Režisér Jakub Kohák je autorem několika televizních reklam a jako herec se objevil například ve filmech U mě dobrý, Hlídač č. 47 a Na Cestě. S fotbalem si ho veřejnost spojuje ale především díky seriálu Okresní přebor, na jehož režírování se spolu s Janem Prušinovským podílel.
Petr Svěcený
První křik gól jsem si nechal na Del Piera
První dva přímé přenosy z fotbalového Poháru UEFA odtrpěl bez gólového efektu, při úvodním komentování Ligy mistrů už se ale Petr Svěcený dočkal. Úvodní trefou Juventusu proti Realu Madrid mu hlasivky rozechvěl Alessandro Del Piero. „Byla to odveta čtvrtfinále a Juventus vyhrál 2:0,“ vzpomíná Svěcený. „Tehdy na mě dýchla atmosféra, poprvé v životě jsem byl na takovém stadionu, na Delle Alpi v Turíně, sám, v 21 letech. Rád na to vzpomínám, ale byly to i nervy.“
Marek Matějovský
Svůj první ligový gól dodnes považuji za jeden z nejhezčích
Gólové akce spíš vymýšlel a projektoval, ale taky se na něj při zakončení dostalo. Marek Matějovský, aktuálně záložník Mladé Boleslavi, zaskočil nádhernou akcí v mnichovské aréně Německo při debaklu 3:0. Nebo napálil pumelici pod břevno v liverpoolském chrámu Anfield. „Pak jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. Jen jsem tam zmateně pobíhal, že to možná bylo až komický,“ vypráví někdejší hráč Readingu.
František Komňacký
Za první vítězství jsem dostal kačení mýdlo
Nikdy jej nehrál na vrcholové úrovni, přesto František Komňacký dosáhl ve světě vrcholového fotbalu výrazných úspěchů. Jako hráč hrál nejvýše divizi, jako trenér však během své bohaté kariéry získal několik trofejí. „Nemůžu říct, že bych byl zvlášť výrazný talent, ale měl jsem něco, co mě předurčovalo k tomu, že jsem byl na hřišti určitým vůdcem nebo šéfem. A možná i to mě nakonec vedlo k tomu, že jsem se stal trenérem,“ říká k tomu.