Miroslav Beránek
Vyplaval jsem neobsazený ve stařičkém Edenu
Bývalý legendární hráč Slavie, který v jejím dresu odehrál téměř 130 zápasů. Kuriozitou je, že během svého fotbalového života vystřídal všechny herní posty. Z útočníka se přes zálohu přesunul na post obránce. Jako pilíř defenzivy se také proslavil v sešívaném klubu, ve kterém vstřelil svůj první gól již před dvaceti lety. „Bylo to ještě ve stařičkém Edenu. Do Slavie jsem přišel v létě 1984, osmé ligové kolo jsme hráli s Trnavou, bylo to 18. října ve čtvrtek a bylo to televizní utkání. Vyhráli jsme a já jsem pečetil poslední brankou na konečných 4:1 zhruba někdy v 85. minutě, vzpomíná.
Po skončení své aktivní kariéry se přes rakouský Gmünd přesunul na pozici asistenta trenéra a do pražského klubu se pak ještě dvakrát vrátil. Naposledy před letošní sezonou, kdy ve Slavii vystřídal nizozemského kouče Alexe Pastoora.
Na přelomu tisíciletí působil jako hlavní kouč u reprezentačního týmu do 21 let. S ním dosáhl v roce 2000 na stříbro z ME a o dva roky později jej na šampionátu ve Švýcarsku dovedl až na vrchol. V letech 2002 až 2006 byl asistentem trenéra Karla Brücknera u seniorské reprezentace. V této roli stál u zisku bronzové medaile z Eura 2004. Kromě dalších zahraničních angažmá, v Maďarsku či SAE, vedl také národní tým Kazachstánu.
Další příběhy
Pavel Verbíř
První zápas, první trefa
Ve světě profesionálního fotbalu byl neuvěřitelným úkazem, když celou svou kariéru sepjal s jediným klubem. V rámci mládežnických výběru působil například v Neratovicích či pražské Spartě, ve dvaceti letech však definitivně přesídlil do severočeských Teplic, kde se během následujících let stal živoucí legendou a nejlepším střelcem klubové historie.
Petr Kostelník
První ligový gól mi dal hlavou Ivan Hašek
V nejvyšší ligové soutěži odchytal téměř dvě stovky zápasů a v 45 z nich udržel čisté konto. Přečtěte si příběh bývalého ligového brankáře Petra Kostelníka.
Eduard Poustka
Chtěl jsem dát gól, ale ujely mi cvičky
Osmnáctým rokem je Eduard Poustka součástí fotbalové reprezentace, jako masér se stará o těla i o zábavu. Ale taky se dostává pod velký tlak. „Jakmile dáme víc gólů a zápas dopadne dobře, skládám básničky. Rychle mě musí popadnout múza a musím něco vymyslet,“ směje se oblíbený člen kabiny národního týmu a také ligových Teplic.
Ondřej Kušnír
Reprezentaci a titul se Spartou řadím ve své kariéře nejvýš
Nejraději vzpomíná na trefu proti italskému Udinese, kterou pomohl Liberci do základní skupiny Evropské ligy, kterou si ve své kariéře zahrál hned třikrát. Se Spartou pak navíc Ondřej Kušnír dokráčel za titulem bez jediné porážky a oblékl také dres národního týmu. „Dres národního týmu a titul se Spartou, za kterým jsme dokráčeli neporaženi, řadím ve své kariéře nejvýš,“ vypráví rodák z Ostravy, jehož k fotbalu přivedli rodiče. Tedy především jeho otec Jindřich, bývalý ligový fotbalista a člen kádru Vítkovic, mistra ligy z roku 1986.