Lukáš Budínský
Mým snem je Liverpool
Další medailonek náleží hráči Mladé Boleslavi Lukáši Budínskému, který se přes prvoligové štace v Bohemians a Karviné přesunul do města aut.
V kolika letech a kde jsi začínal s fotbalem a kdo tě k němu přivedl?
Začínal jsem na Slavii, když mi byly čtyři nebo pět let. K fotbalu mě přivedla mamka.
Jak vzpomínáš na své fotbalové začátky?
Konkrétně si nevzpomenu, ale začínal jsem právě na Slavii za jednou z branek, vedle byla ještě dřevěná tribuna a škvárový ovál.
Jak pokračovala tvoje cesta ze Slavie až do první ligy?
V mladších žácích jsem ve Slavii cítil, že asi tolik hrát nebudu, tak jsem šel na hostování na půl roku na Háje. Z Hájů si mě vytáhli do Bohemky, kde jsem přes dorost a B-tým nakoukl na první zápas do první ligy pod trenérem Hoftychem. Pak jsem již byl trvale v Áčku Bohemky.
Vzpomeneš si na svůj ligový debut?
Hráli jsme proti Teplicím a šel jsem na hřiště asi na dvacet vteřin, protože si pamatuji, že jsem přišel na hřiště a byl hned konec. Skončilo to, myslím, 1:1.
Na který zápas kariéry nejraději vzpomínáš?
Nejraději vzpomínám na nedávný zápas na Spartě, kdy jsme s Karvinou na Letné vyhráli 3:1.
Vzpomeneš si na svůj první ligový gól?
Vzpomenu, byl totiž trochu náhodný. Měli jsme trestňák kolem půlky a já centroval do vápna a proskákalo to až na zadní tyč. Dal jsem ho Martinovi Berkovcovi, zápas jsme sice prohráli 1:3, ale i tak jsem za něj byl rád.
Vybavíš si svůj nejhezčí a nejdůležitější gól v kariéře?
Každý gól je pro mě hezký, takže nevím, který bych vybral jako nejhezčí, těžko říct. Nejdůležitější ale asi teď proti Spartě, kdy jsme vyhráli s Mladou Boleslaví 4:3, kdy jsem vítězný gól vstřelil v nastavení.
Na jakého spoluhráče nejraději vzpomínáš?
Těch je více. V Bohemce to byl třeba Marek Nikl, v Boleslavi zase Marek Matějovský. Tito kluci toho mají hodně za sebou a byla pro mě čest si s nimi zahrát.
Po poměrně úspěšném působení v Karviné jsi přestoupil do Mladé Boleslavi. Jak k tomuto přestupu došlo?
S Mladou Boleslaví jsem byl v kontaktu již delší dobu, vše se domluvilo ale až po skončení smlouvy v Karviné.
Bereš tento přestup jako posun dopředu?
Určitě ano, dá se říct, že celou dosavadní kariéru jsem vlastně hrál o záchranu. S Boleslaví jsou ty cíle určitě vyšší a tlak na výsledky větší. Určitě je to krok dopředu.
V Karviné jsi byl klíčovou postavou, v Mladé Boleslavi si však budeš muset svou pozici vybojovat. Jaké bylo sžít se s novou úlohou v týmu?
Je to určitě náročnější a pracuji na tom. Určitě tam jsou ještě rezervy, ale snažím se být co nejvíce prospěšný týmu, ať už přihrávkami nebo góly.
Jak ti ve srovnání s Karvinou nebo Bohemians vyhovuje herní styl Mladé Boleslavi?
Rozestavení je jiné a je to více ofenzivní. S útočníky je jednodušší hrát, prakticky jakýkoli balón, který dostanou do vápna, promění v gól.
Máš nějaké fotbalové sny?
Nejraději bych si zahrál v Liverpoolu, ale to je samozřejmě sen, který se mi asi nikdy nesplní. V týmu bych si vždy chtěl zahrát se Stevenem Gerrardem a nyní s Cristianem Ronaldem.
Co pro tebe znamená fotbal?
Fotbal pro mě znamená radost ze hry, snažit se vyhrát každý zápas a dělat radost druhým.
Co pro tebe znamená gól?
Gól pro mě znamená obrovské emoce. Je to něco krásného a vždycky z toho mám velikou radost.
Další příběhy
Erich Brabec
Hrát na Anfieldu byl pro mě sen
Získal tři ligové tituly v řadě, z nich dva se Slavií a jeden ze Sparty. Byl průkopníkem české cesty do ruské ligy. Zahrál si i v Turecku, Rakousku, Švýcarsku a na Slovensku. Oblékl reprezentační dres a poznal atmosféru na liverpoolském Anfieldu. Bývalý obránce Erich Brabec má zážitků na tři fotbalové životy. Jeden dávný při angažmá v Českých Budějovicích také stál za to: „V jednom zimním turnaji na sněhu jsem dal dva vlastní góly. Nicméně jsem i dva vsítil do soupeřovy branky, takže jsem dal čtyři najednou.“
Eduard Poustka
Chtěl jsem dát gól, ale ujely mi cvičky
Osmnáctým rokem je Eduard Poustka součástí fotbalové reprezentace, jako masér se stará o těla i o zábavu. Ale taky se dostává pod velký tlak. „Jakmile dáme víc gólů a zápas dopadne dobře, skládám básničky. Rychle mě musí popadnout múza a musím něco vymyslet,“ směje se oblíbený člen kabiny národního týmu a také ligových Teplic.
Tomáš Řepka
K fotbalu mě přivedly tety
Gólům spíš zabraňoval, ale občas se mu zadařilo i na druhé straně. Tomáš Řepka nejvíc vzpomíná na trefu proti Teplicím, protože znamenala pro Spartu titul. „Pro mě byl každý gól úspěch. Vždycky jsem si říkal, jestli je to vůbec možné. Občas jsem si to uvědomil až za minutu, že mě všichni plácají a lidi řvou,“ vysvětluje bývalý obránce reprezentace, West Hamu či Fiorentiny.
Karel Piták
Nejdůležitější gól jsem dal Valencii
Třikrát vyhrál rakouskou ligu, za Salzburk se trefil i v boji o Ligu mistrů s Valencií. „Doma jsme 1:0 vyhráli,“ ohlíží se Karel Piták, momentálně záložník Slavie. „Patrik Ježek centroval a já jsem to tam pěkně trefil. Hodně důležitý gól, asi můj nejdůležitější. Ale u nich jsme to bohužel nezvládli,“ lituje evropský šampion do 21 let z roku 2002.