Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Karel Piták

Nejdůležitější gól jsem dal Valencii

Třikrát vyhrál rakouskou ligu, za Salzburk se trefil i v boji o Ligu mistrů s Valencií. „Doma jsme 1:0 vyhráli,“ ohlíží se Karel Piták, momentálně záložník Slavie. „Patrik Ježek centroval a já jsem to tam pěkně trefil. Hodně důležitý gól, asi můj nejdůležitější. Ale u nich jsme to bohužel nezvládli,“ lituje evropský šampion do 21 let z roku 2002.

„Poprvé jsem nazul kopačky asi v sedmi letech, kdy se v Hradci Králové dělal nábor. Vybrali mě a od té doby jsem hrál fotbal. Odmala mě bavilo dávat góly a většinou jsem na turnajích byl nejlepší střelec. Hrával jsem totiž v útoku. Góly jsem si užíval hodně. Vidím to teď i na svých dětech. Když dají gól, mají obrovskou radost. U mě to bylo podobné.

V Hradci jsem prošel všemi kategoriemi a v devatenácti naskočil do ligy, takže to šlo poměrně rychle. První ligový zápas jsem hrál proti Slavii. Naskočil jsem asi na deset minut. V té době jsem byl rád, že hraju za Hradec, ani jsem si nedokázal představit, že jednou budu hrát za Slavii.

První ligový gól jsem dal ještě v devatenácti Teplicím. Někdo z našeho týmu se zranil a já naskočil do utkání asi ve 30. minutě. Za deset minut po střídání se to ke mně odrazilo na vápno a já míč trefil na zadní tyč. Bylo to, myslím, 10. kolo a šlo o naše první vítězství. Na tento gól si hodně pamatuju.

V jednadvaceti jsem přestoupil do Slavie a tam jsem strávil krásných čtyři a půl roku. První gól jsem dal na Slovácku. Později jsem na čtyři roky odešel do rakouského Salcburku, hráli jsme o Ligu mistrů s Valencií. Doma jsme 1:0 vyhráli. Patrik Ježek centroval a já jsem to tam pěkně trefil. Hodně důležitý gól, asi můj nejdůležitější. Měli jsme dobrý výsledek do odvety, ale u nich jsme to bohužel nezvládli. V Rakousku jsem dal i nejhezčí gól: centr zleva, já to za vápnem napálil z první a míč zapadl do šibenice na kříž branky.

Poté následovalo tři a půl roku v Jablonci a první gól v podještědském derby v Liberci. Centr ze strany, já jsem to tam dal kolenem. Ani nevím jak, prostě jsem do toho centru vlétnul.

Teď jsem zpátky ve Slavii, takže se moje kariéra pomalu uzavírá.

Reprezentace? To je čest pro každého. Byl jsem v ní v době, kdy tam byl i Pavel Nedvěd, Karel Poborský, Honza Koller a další takoví hráči. Byla radost být mezi nimi. Rád také vzpomínám na zlaté mistrovství do 21 let. Sešla se výborná parta, táhli jsme všichni za jeden provaz a skončilo to zlatou tečkou. Ve finále jsme 120 minut s Francií hráli 0:0 a pak Petr Čech vychytal penalty. My jsme všechny proměnili, takže to byla obrovská radost.

Fotbal hrají i moji synové, toho malého i trénuju, prožívám to s ním hodně. Na staršího se chodím dívat, jak můžu. Užívám si to a mám radost z toho, že oni mají radost z fotbalu. Trénování mě baví moc. Je radost na děti koukat, jak se zlepšují.“

Další příběhy

Petr Rada

Dát dva góly mistrům světa byl zážitek

Dosáhl jsem toho, co jsem si jako mladý hráč vysnil, a nebylo to tím, že jsem měl hodně talentu, ale tím, že jsem si to vydřel. Tak vzpomíná na aktivní kariéru Petr Rada, bývalý skvělý obránce Dukly, bývalý trenér reprezentace a současný fotbalové Příbrami. Vrchol prožil na Strahově proti mistrům světa z Itálie v kvalifikaci EURO 1984. Dal oba góly vítězů. „Na každé reprezentační utkání vzpomínám s velkou pokorou a úctou.“

Vladimír Táborský

Bezvadně mi to skočilo a já míč napálil tak, že zapadl pod břevno

Za áčko Sparty nastoupil poprvé proti Bohemians na Slavii, zahrál si i za Duklu. Expert na pražská derby Vladimír Táborský, někdejší obránce a reprezentant, zažil také ligový triumf – jako hráč i trenér. „Jakého úspěchu v kariéře si nejvíc vážím? Vždycky se říká, že nejvíc je národní mužstvo – lvíček. Já jsem za něj sice hrál, ale bohužel jsem se nedostal na mistrovství světa v roce 1970. Těsně před tím jsem byl na operaci s kolenem a nemohl jsem do Mexika jet,“ lituje Táborský.

Karel Rada

Penalta na EURO? Velké nervy

Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“