Pavel Kuka
Pavel Kuka
Od svých šesti let hrál za Slavii Praha. Když v osmdesátých letech přišel do slávistického B týmu, hrál na postu stopera. Jenže v B týmu se tou dobou právě rozehrával po zranění reprezentační obránce Luboš Kubík, a mladý Kuka mu musel uvolnit své místo v obraně. Poté začal hrát v útoku.
Své první ligové zápasy odehrál až na vojně v dresu RH Cheb, v sezoně 1987/1988. Do Slavie se vrátil v roce 1989. V roce 1991 koupil Slavii Boris Korbel, který neváhal utratit peníze za kvalitní hráče, a tak se Kukovými spoluhráči stali např. Jan Suchopárek, Dragiša Binić, Patrik Berger nebo Radim Nečas. Právě vedle nich se Kuka stal opravdovou hvězdou. V sezoně 1992/1993 nastřílel 23 branek, ale o titul krále střelců ho připravil tehdy mladý útočník Slovanu Bratislava Peter Dubovský.
V zimě roku 1993 odešel Pavel Kuka do 1. FC Kaiserslautern, kde v té době působil i Miroslav Kadlec. S Kadlecem Kuka hrál i na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996 v Anglii, kde si zahrál dokonce finále proti Německu. Stříbrnou medaili pak přebíral na stadionu ve Wembley spolu s ostatními českými reprezentanty od anglické královny Alžběty II. Po tomto úspěchu měl spoustu nabídek ze zahraničí, hlavně z Anglie. Zůstal ale v Kaiserslauternu, který strávil následující sezonu ve 2. lize. V Německu hrál také za 1. FC Norimberk a VfB Stuttgart. V roce 2000 na podzim se vrátil do Slavie. Přestože neodehrál celou sezonu, stal se druhým nejlepším střelcem ligového ročníku 2000/2001 a za prvním Vítězslavem Tumou zaostal pouze o jeden gól. Nejlepším střelcem české ligy se Kuka nikdy nestal.
Svůj poslední ligový zápas odehrál ve 29. kole ročníku 2004/2005 na hřišti Baníku Ostrava dne 28. května 2005. Když jej ve druhém poločase střídal Pavel Fořt, tleskali mu i příznivci Baníku. Svůj poslední zápas před domácím publikem sehrál o tři dny dříve na stadionu Evžena Rošického na Strahově v rámci 30. kola proti Zlínu. Kompletní 30. kolo se předehrávalo. Slavia tehdy nemohla Zlínu dlouho vstřelit gól, několik šancí zahodil i Kuka. V druhém poločase se k míči dostal Lumír Sedláček, jeho střela se otřela o Kukovo stehno a zapadla do pravého horního rohu branky. Slavia tehdy vyhrála 1:0.
Po skončení aktivní kariéry se stal generálním manažerem klubu Marila Příbram, po půl roce ale na vlastní žádost odešel. Zahrál si také fotbal na nižší úrovni, když v roce 2006 nastupoval za klub SK Marila Votice, jemuž pomohl k historickému postupu do Divize A. Několik zápasů odehrál v klubu I.B třídy - FC Jílové. Od roku 2010 hraje za SK Rapid Psáry, kde trénuje mládež.
V české nejvyšší soutěži nastřílel 104 branek, 50 gólů dal v německé Bundeslize a dalších 10 ve druhé nejvyšší německé soutěži.
Kuka reprezentoval Československo a následně Česko v 88 utkáních, dal celkem 29 branek. Jeho největším reprezentačním úspěchem je již zmíněné EURO 1996, ale zahrál si také na EURO 2000, které se konalo v Nizozemsku a v Belgii. Tam česká reprezentace nepostoupila ze základní skupiny. Své poslední reprezentační góly vstřelil v utkání kvalifikace na Mistrovství světa 2002 proti Severnímu Irsku, které Češi vyhráli 3:1. Dva góly dal Kuka, jeden jeho nástupce v českém útoku Milan Baroš. Do baráže o postup na MS proti Belgii nezasáhl kvůli zranění. Na mistrovství světa si nikdy nezahrál.
Další příběhy
Michal Horňák
Na fotbal mě jako první přivedla maminka
Ve Spartě získal deset ligových titulů. Poměrně dost na to, že se mu před prvním tréninkem na Letné rozklepala kolena. „Stejně, jako když mě maminka přivedla v sedmi letech na stadion Zbrojovky Vsetín,“ usmívá se bývalý obránce Michal Horňák, vicemistr Evropy 1996, bronzový účastník Poháru FIFA 1997 a pravidelný hráč Ligy mistrů.
Jakub Kohák
Obránce na mě pořád mrkal
Režisér Jakub Kohák je autorem několika televizních reklam a jako herec se objevil například ve filmech U mě dobrý, Hlídač č. 47 a Na Cestě. S fotbalem si ho veřejnost spojuje ale především díky seriálu Okresní přebor, na jehož režírování se spolu s Janem Prušinovským podílel.
Radek Drulák
Stříbro z EURO mi už nikdo nevezme
Ve své branži platí za legendu i dlouho poté, co fotbalové prostředí opustil. Žádné klubové trofeje se sice během své bohaté kariéry nedočkal, zato však sbíral individuální ocenění, když se stal dvakrát nejlepším střelcem české nejvyšší soutěže a zvítězil v anketách Fotbalista roku a Osobnost ligy. Je členem Klubu ligových kanonýrů a zastavil se na úctyhodném čísle 153. Některé svoje zásahy si však pamatuje až s precizní přesností.
Marek Taclík
Fotbal k životu potřebuju
Většina z nás ho zná z televizní obrazovky, ale věděli jste, že herec Marek Taclík je věrným fanouškem Teplic? Přečtěte si jeho příjemné vyprávění, jakým byl zamlada hráčem, kdo je podle něj nejlepším fotbalistou, nebo proč fandí zrovna Sklářům.