Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Pavel Kuka

Pavel Kuka

Od svých šesti let hrál za Slavii Praha. Když v osmdesátých letech přišel do slávistického B týmu, hrál na postu stopera. Jenže v B týmu se tou dobou právě rozehrával po zranění reprezentační obránce Luboš Kubík, a mladý Kuka mu musel uvolnit své místo v obraně. Poté začal hrát v útoku.

Své první ligové zápasy odehrál až na vojně v dresu RH Cheb, v sezoně 1987/1988. Do Slavie se vrátil v roce 1989. V roce 1991 koupil Slavii Boris Korbel, který neváhal utratit peníze za kvalitní hráče, a tak se Kukovými spoluhráči stali např. Jan Suchopárek, Dragiša Binić, Patrik Berger nebo Radim Nečas. Právě vedle nich se Kuka stal opravdovou hvězdou. V sezoně 1992/1993 nastřílel 23 branek, ale o titul krále střelců ho připravil tehdy mladý útočník Slovanu Bratislava Peter Dubovský.

V zimě roku 1993 odešel Pavel Kuka do 1. FC Kaiserslautern, kde v té době působil i Miroslav Kadlec. S Kadlecem Kuka hrál i na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996 v Anglii, kde si zahrál dokonce finále proti Německu. Stříbrnou medaili pak přebíral na stadionu ve Wembley spolu s ostatními českými reprezentanty od anglické královny Alžběty II. Po tomto úspěchu měl spoustu nabídek ze zahraničí, hlavně z Anglie. Zůstal ale v Kaiserslauternu, který strávil následující sezonu ve 2. lize. V Německu hrál také za 1. FC Norimberk a VfB Stuttgart. V roce 2000 na podzim se vrátil do Slavie. Přestože neodehrál celou sezonu, stal se druhým nejlepším střelcem ligového ročníku 2000/2001 a za prvním Vítězslavem Tumou zaostal pouze o jeden gól. Nejlepším střelcem české ligy se Kuka nikdy nestal.

Svůj poslední ligový zápas odehrál ve 29. kole ročníku 2004/2005 na hřišti Baníku Ostrava dne 28. května 2005. Když jej ve druhém poločase střídal Pavel Fořt, tleskali mu i příznivci Baníku. Svůj poslední zápas před domácím publikem sehrál o tři dny dříve na stadionu Evžena Rošického na Strahově v rámci 30. kola proti Zlínu. Kompletní 30. kolo se předehrávalo. Slavia tehdy nemohla Zlínu dlouho vstřelit gól, několik šancí zahodil i Kuka. V druhém poločase se k míči dostal Lumír Sedláček, jeho střela se otřela o Kukovo stehno a zapadla do pravého horního rohu branky. Slavia tehdy vyhrála 1:0.

Po skončení aktivní kariéry se stal generálním manažerem klubu Marila Příbram, po půl roce ale na vlastní žádost odešel. Zahrál si také fotbal na nižší úrovni, když v roce 2006 nastupoval za klub SK Marila Votice, jemuž pomohl k historickému postupu do Divize A. Několik zápasů odehrál v klubu I.B třídy - FC Jílové. Od roku 2010 hraje za SK Rapid Psáry, kde trénuje mládež.

V české nejvyšší soutěži nastřílel 104 branek, 50 gólů dal v německé Bundeslize a dalších 10 ve druhé nejvyšší německé soutěži.

Kuka reprezentoval Československo a následně Česko v 88 utkáních, dal celkem 29 branek. Jeho největším reprezentačním úspěchem je již zmíněné EURO 1996, ale zahrál si také na EURO 2000, které se konalo v Nizozemsku a v Belgii. Tam česká reprezentace nepostoupila ze základní skupiny. Své poslední reprezentační góly vstřelil v utkání kvalifikace na Mistrovství světa 2002 proti Severnímu Irsku, které Češi vyhráli 3:1. Dva góly dal Kuka, jeden jeho nástupce v českém útoku Milan Baroš. Do baráže o postup na MS proti Belgii nezasáhl kvůli zranění. Na mistrovství světa si nikdy nezahrál.

Další příběhy

Marek Kincl

V Rapidu jsem se do toho opřel a vymetl šibenici

Válel za Liberec, za Žižkov. Dvakrát vyhrál ligu. Nakoukl i do reprezentace. Ale nejvíc je útočník Marek Kincl hrdý na zkušenosti z Ligy mistrů v dresu Sparty a Rapidu Vídeň. „Důležitých gólů bylo hodně. Samozřejmě jim vévodí často zmiňovaný gól proti Laziu Řím. Já rád vzpomínám i na můj první gól v Lize mistrů. Porazili jsme na Letné 4:0 Feyenoord Rotterdam a já se podepsal pod ten třetí, dostal jsem od Rasti Michalíka krásný balon za obranu,“ vzpomíná Kincl.

Ondřej Kušnír

Reprezentaci a titul se Spartou řadím ve své kariéře nejvýš

Nejraději vzpomíná na trefu proti italskému Udinese, kterou pomohl Liberci do základní skupiny Evropské ligy, kterou si ve své kariéře zahrál hned třikrát. Se Spartou pak navíc Ondřej Kušnír dokráčel za titulem bez jediné porážky a oblékl také dres národního týmu. „Dres národního týmu a titul se Spartou, za kterým jsme dokráčeli neporaženi, řadím ve své kariéře nejvýš,“ vypráví rodák z Ostravy, jehož k fotbalu přivedli rodiče. Tedy především jeho otec Jindřich, bývalý ligový fotbalista a člen kádru Vítkovic, mistra ligy z roku 1986.

Miroslav Baranek

Dávat góly častěji a život by byl krásnější

Zahrál si bundesligu za 1. FC Köln, vystřídal několik domácích klubů, ale nejsilnější vztah si bývalý záložník Miroslav Baranek vytvořil ke Spartě, kde vyhrál pětkrát ligu a teď je vedoucím A-týmu. „Odmala jsem si dal cíle, které byly mým snem. Chtěl jsem hrát v ligovém týmu, dát první ligový gól, nastoupit za reprezentaci a hrát evropské poháry,“ popisuje. „Všechno se mi splnilo.“