Eliška Sonntagová
Zahrát si na mistrovství Evropy bude skvělý zážitek
Je jí teprve 15 let, ale už teď má velké sny a cíle. „Láká mě Amerika,“ přiznává talentovaná Eliška Sonntagová. Pro obránkyni pražské Sparty je teď ale prioritou blížící domácí evropský šampionát, na který se chystá s ženskou reprezentací do 17 let.
Kde a kdy jste začínala s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?
Začínala jsem na severu v FC Slovan Liberec. K fotbalu mě přivedli táta s bráchou, protože celá naše rodina hrála fotbal. Táta s mamkou sice nejdřív nechtěli povolit, říkali, že je fotbal hra pro kluky. Já je přemlouvala, a i když říkali, ať si vyberu něco jiného, nic jiného jsem nechtěla. Pak povolili a já začala hrát za kluky v Liberci.
V jakých pozicích jste na počátku své kariéry nastupovala?
Vždycky jsem hrála v obraně.
Dařilo se vám dávat góly?
Na góly moc štěstí nemám.
Vybavíte si nějaký z nich?
To bude problém. Vzpomínám na svůj první gól, který byl za kluky na mezinárodním turnaji v Chrudimi. Ze své poloviny hřiště jsem se trefila pod břevno. Všichni kluci koukali a já z toho měla obrovskou radost.
Kam vedly vaše další fotbalové kroky?
Z Liberce jsem odešla do Sparty, kde působím doteď.
Jak vzpomínáte na první zápas za Spartu?
Pamatuji si úplně první turnaj v hale. Podařilo se mi tam také vstřelit gól.
Který ze svých gólů řadíte mezi své nejoblíbenější?
Gól, na který vzpomínám nejraději, byl v derby proti Slavii. Deset minut do konce to bylo 2:2, já dostala od spoluhráčky centr a hlavou jsem umístila míč k tyči. Měly jsme hroznou radost.
Jste členkou reprezentace do 17 let. Co to pro vás znamená, reprezentovat svou zemi?
Jsem hrozně ráda a hrdá, že tu můžu být.
Jak vzpomínáte na svůj první reprezentační zápas?
Pamatuji si, že mi trenéři hned přidělili kapitánskou pásku. Hráli jsme na Slovensku a já byla hrozně nervózní, o to víc, když jsem byla kapitánka. Nervozita byla na místě. Prohráli jsme velkým rozdílem, ale druhý zápas už byl lepší a pořád se to zlepšuje, což je hlavní.
Vybavíte si svůj první reprezentační gól?
Můj první reprezentační gól byl v Náchodě proti Polsku. Spoluhráčka mi z přímého kopu poslala míč na hlavu a já jsem se trefila k tyči.
Jaké máte očekávání od domácího mistrovství Evropy?
Zahrát si na mistrovství Evropy bude skvělý zážitek. Hodně to dá mně a vlastně nám všem. Sice máme těžkou skupinu, ale věřím, že se o to popereme a nějaký výsledek ukopeme.
Jak se těšíte na domácí prostředí turnaje?
Na domácí prostředí se těším, doufám, že přijde hodně fanoušků, abychom si to všechny užily.
Jakého úspěchu si ve své kariéře nejvíc ceníte?
Nejvíc si cením asi toho, že jsem se dostala do reprezentace. Mám taky hodně titulů se Spartou, vyhráli jsme mistrovství republiky.
Jaký je váš fotbalový cíl?
Chtěla bych se dostat někam do zahraničí, ideálně do Ameriky, kam mě to táhne. Tam aby se mi dařilo a sloužilo zdraví.
Co pro vás znamená gól?
Gól pro mě znamená radost, protože můžu týmu pomoci k vítězství.
Co pro vás znamená fotbal?
Fotbal pro mě znamená život.
Další příběhy
Radek Slončík
Zápasy proti Realu nebo Bayernu jsem bral jako odměnu
V Česku vyhrál dvakrát ligový titul a v dresu Sparty zasáhl i do bojů v Lize mistrů. Nyní dělá Radek Slončík sportovního manažera v ostravském Baníku.
Jozef Chovanec
Pomohla mi vítězná hlavička v derby
Hráč, trenér, manažer. Všechny tyto funkce si ve fotbale vyzkoušel a všude slavil jak úspěchy, tak góly. „Když jste hráč, tak jste daleko více uvolněný, takže ta emoce více plyne. Když jste trenér, tak je to více zdrženlivé. Ale v jednom je to stejné, je to krásný pocit,“ říká o rozdílech při vnímání gólů v různých pozicích bývalý československý reprezentant, který slavil i titul v nizozemské lize s PSV Eindhoven.
Marek Taclík
Fotbal k životu potřebuju
Většina z nás ho zná z televizní obrazovky, ale věděli jste, že herec Marek Taclík je věrným fanouškem Teplic? Přečtěte si jeho příjemné vyprávění, jakým byl zamlada hráčem, kdo je podle něj nejlepším fotbalistou, nebo proč fandí zrovna Sklářům.
Martin Pospíšil
Proti Kodani v Evropské lize jsem gólem rozhodl o postupu
Martin Pospíšil ve fotbale málokoho převyšoval vzrůstem, ale i se 178 centimetry to dotáhl až ke třem startům za reprezentaci a vítězství v Českém poháru. Jablonecký záložník rád vzpomíná na klíčový gól v Kodani v Evropské lize, ale vybavuje si i úplné začátky ve vesnici Bělkovice: „Přišel jsem na trénink a všichni byli asi o pět let starší a o metr větší. Jedna dávná trefa padla po rohovém kopu. Jak jsem byl malý, starší spoluhráč mě vzal v podpaží, vyhodil mě a já dal hlavičkou gól.“