Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Eliška Sonntagová

Zahrát si na mistrovství Evropy bude skvělý zážitek

Je jí teprve 15 let, ale už teď má velké sny a cíle. „Láká mě Amerika,“ přiznává talentovaná Eliška Sonntagová. Pro obránkyni pražské Sparty je teď ale prioritou blížící domácí evropský šampionát, na který se chystá s ženskou reprezentací do 17 let.

Kde a kdy jste začínala s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?

Začínala jsem na severu v FC Slovan Liberec. K fotbalu mě přivedli táta s bráchou, protože celá naše rodina hrála fotbal. Táta s mamkou sice nejdřív nechtěli povolit, říkali, že je fotbal hra pro kluky. Já je přemlouvala, a i když říkali, ať si vyberu něco jiného, nic jiného jsem nechtěla. Pak povolili a já začala hrát za kluky v Liberci.

V jakých pozicích jste na počátku své kariéry nastupovala?

Vždycky jsem hrála v obraně.

Dařilo se vám dávat góly?

Na góly moc štěstí nemám.

Vybavíte si nějaký z nich?

To bude problém. Vzpomínám na svůj první gól, který byl za kluky na mezinárodním turnaji v Chrudimi. Ze své poloviny hřiště jsem se trefila pod břevno. Všichni kluci koukali a já z toho měla obrovskou radost.

Kam vedly vaše další fotbalové kroky?

Z Liberce jsem odešla do Sparty, kde působím doteď.

Jak vzpomínáte na první zápas za Spartu?

Pamatuji si úplně první turnaj v hale. Podařilo se mi tam také vstřelit gól.

Který ze svých gólů řadíte mezi své nejoblíbenější?

Gól, na který vzpomínám nejraději, byl v derby proti Slavii. Deset minut do konce to bylo 2:2, já dostala od spoluhráčky centr a hlavou jsem umístila míč k tyči. Měly jsme hroznou radost.

Jste členkou reprezentace do 17 let. Co to pro vás znamená, reprezentovat svou zemi?

Jsem hrozně ráda a hrdá, že tu můžu být.

Jak vzpomínáte na svůj první reprezentační zápas?

Pamatuji si, že mi trenéři hned přidělili kapitánskou pásku. Hráli jsme na Slovensku a já byla hrozně nervózní, o to víc, když jsem byla kapitánka. Nervozita byla na místě. Prohráli jsme velkým rozdílem, ale druhý zápas už byl lepší a pořád se to zlepšuje, což je hlavní.

Vybavíte si svůj první reprezentační gól?

Můj první reprezentační gól byl v Náchodě proti Polsku. Spoluhráčka mi z přímého kopu poslala míč na hlavu a já jsem se trefila k tyči.

Jaké máte očekávání od domácího mistrovství Evropy?

Zahrát si na mistrovství Evropy bude skvělý zážitek. Hodně to dá mně a vlastně nám všem. Sice máme těžkou skupinu, ale věřím, že se o to popereme a nějaký výsledek ukopeme.

Jak se těšíte na domácí prostředí turnaje?

Na domácí prostředí se těším, doufám, že přijde hodně fanoušků, abychom si to všechny užily.

Jakého úspěchu si ve své kariéře nejvíc ceníte?

Nejvíc si cením asi toho, že jsem se dostala do reprezentace. Mám taky hodně titulů se Spartou, vyhráli jsme mistrovství republiky.

Jaký je váš fotbalový cíl?

Chtěla bych se dostat někam do zahraničí, ideálně do Ameriky, kam mě to táhne. Tam aby se mi dařilo a sloužilo zdraví.

Co pro vás znamená gól?

Gól pro mě znamená radost, protože můžu týmu pomoci k vítězství.

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená život.

Další příběhy

Jan Polák

Gól je euforie, úleva i povzbuzení

Z Brna-Bohunic se vyšvihl až do reprezentace, do bundesligy a k belgickému titulu s Anderlechtem. Na první ligovou trefu ale Jan Polák ani přes hromadu jiných zážitků nezapomene. „Stál jsem mezi šestnáctkou a polovinou hřiště a dostal balon. Udělal jsem s ním pár kroků a někdo za mnou, myslím, že to byl Zdeněk Cihlář, zakřičel, ať zkusím vystřelit. A tečovaná střela zapadla do branky Sparty,“ vzpomíná brněnský záložník. „Ještě teď z toho mám husí kůži.“