Vladimír Šmicer
Chtěl jsem placírku k tyči, dal jsem nárt pod břevno
Od jedenácti tref v dresu Verneřic k důležitým brankám za českou reprezentaci či Liverpool ve finále Ligy mistrů. Byla doba, kdy Vladimír Šmicer svými góly udivoval velkou část fotbalového světa.
S profesionálním fotbalem začínal v roce 1992 v pražské Slavii, odkud přestoupil po úspěchu na Mistrovství Evropy 1996 do francouzského klubu RC Lens. V roce 1999 si ho trenér Gérard Houllier vybral do Liverpoolu, ve kterém odehrál 6 sezón. Ve svém posledním zápase za Liverpool ve finále Ligy mistrů 2004/05, v němž po prvním poločase Reds prohrávali s AC Milan už 0:3, přišel o přestávce na hřiště a gólem na 2:3 a proměněnou penaltou v penaltovém rozstřelu se podílel na obratu a vítězství svého klubu. Je tak jedním z mála Čechů, kteří tuto soutěž vyhráli a jediným českým střelcem ve finále Ligy mistrů.
V létě téhož roku si ho do svých řad vybral francouzský klub Girondins Bordeaux. V červenci roku 2007 se vrátil do fotbalové Slavie. V sezoně 2007/08 získal se Slavií mistrovský titul. Za zmínku stojí i fakt, že v říjnu 2008 na Letné v derby se Spartou nastoupil po zranění překvapivě už v základní sestavě a dvěma důležitými góly měl velkou zásluhu na vítězství Slavie 4:1. V sezoně 2008/09 získal se Slavií další mistrovský titul. Kariéru ukončil 9. listopadu 2009 po remíze Slavie s Plzní kvůli nekončícím problémům s kolenem.
Poté se stal manažerem české reprezentace, ve funkci působil až do neúspěšné kvalifikace na MS 2014 v Brazílii. V roce 2008 zvítězil v české anketě Fotbalista roku v kategorii Osobnost ligy. Ofenzivní záložník, může nastoupit i v útoku.
Další příběhy
Tomáš Rosický
Dětská radost po vstřelené brance je to nejkrásnější
Rozhovor s kapitánem české fotbalové reprezentace Tomášem Rosickým, se nakonec z větší části točil kolem jeho vstřelených branek. Některé jeho trefy si zejména čeští fanoušci pamatují dodnes, sám ale přiznává, že svých gólových okamžiků již od mládežnických kategorií příliš nezažil. „Od mládí jsem žádný velký střelec nebyl, ale měl jsem to štěstí, že moje první góly byly většinou docela pěkné,“ říká s úsměvem zkušený záložník Arsenalu.
Luboš Kozel
Běžel jsem někam k rohovému praporku
Do první ligy nakoukl Luboš Kozel, bývalý obránce a dnes trenér pražské Dukly, pozdě, až ve 23 letech. Ovšem už ve čtvrtém utkání za Slavii se poprvé trefil. „Na Žižkově po centru hlavou. Ani jsem nevěděl, jak se radovat. Běžel jsem někam k rohovému praporku s roztaženýma rukama k našemu kotli,“ vybavuje si ligový mistr z roku 1996, který se prosadil i v reprezentaci: proti Faerským ostrovům tečoval centr Pavla Nedvěda.
David Hubáček
Brno, to byl soupeř pro mě!
S fotbalem začínal ve Zlíně, postupně se propracoval až do prvního mužstva, se kterým v roce 2002 slavil postup do nejvyšší soutěže. „Když jsme postoupili do ligy, tak pro nás byl svátek každé utkání. Samozřejmě velice rád vzpomínám na Spartu, kde jsme neskutečně vyhráli 1:0,“ vzpomíná na jeden z nejsenzačnějších výsledků v novodobé historii moravského klubu.
Karel Rada
Penalta na EURO? Velké nervy
Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“