Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Markéta Ringelová

Společná radost je na fotbale nejúžasnější

Další medailonek patří sparťanské útočnici Markétě Ringelové. Pojďte společně s námi nahlédnout do světa ženského fotbalu a příběhu jedné z nejlepších hráček naší soutěže.

    V kolika letech jste začala s fotbalem? Kde to bylo a kdo vás k němu přivedl?

    S fotbalem jsem začínala tuším v 11 letech, což si myslím, že je docela pozdě, ale tak nějak jsem se nemohla pořád odhodlat dojít na první trénink. Začínala jsem v Hradci Králové a k fotbalu mě přivedl můj tatínek, který byl profesionální fotbalista.

    Jak vám tehdy šlo střílení gólů? Vzpomenete si na ten úplně první?

    Na úplné první gól si určitě nevzpomenu, ale myslím si, že střílení gólů mi opravdu šlo. Začínala jsem jako útočník a jelikož jsem hrála soutěže proti klukům i holkám, tak jsem o víkendu zvládala i dva zápasy, takže jsem těch gólů za sezónu nastřílela i přes sto.

    Začínala jste tedy jako útočnice, nyní hrajete v záloze. Prošla jste si za svou kariéru ještě nějakými jinými posty?

    Přesně tak, začínala jsem jako útočnice a jako útočnice jsem i přišla do Sparty, pak mě ovšem přeformovali na krajní záložníci, a to je post, na kterém po celou dobu ve Spartě hraji. Nepamatuji si, že bych hrála jiný post.

    Jak vzpomínáte na své začátky? Měla jste nějaký fotbalový vzor?

    Odmalička byl mým obrovským vzorem ať už po fotbalové či charakterové stránce Zinedine Zidane.

    Máte ve světě nějaký oblíbený tým a případně proč?

    Co se týče světového fotbalu, tak fandím Realu Madrid. Líbí se mi jeho přímočará hra i typy fotbalistů, kteří tam hrají. Co se týče naší ligové scény, tak je to jednoznačně Sparta.

    A máte ve světě nějakého oblíbeného hráče?

    Ze světových hráčů je to určitě Cristiano Ronaldo, ale myslím si, že výborných hráčů je strašně moc, takže si stačí pustit Premier League nebo španělskou ligu.

    Již od roku 2007 jste členkou seniorské reprezentace, jaké pro vás je nastupovat za svou zemi?

    Znamená to pro mě strašně moc, těžko se to vyjadřuje. Musím říct, že jsem hrozně ráda za to, že mohu nosit reprezentační dres.

    Vzpomínáte si na své první utkání v rámci reprezentace? A na první gól?

    Moje první utkání za reprezentaci bylo určitě v kategorii U19, ale nevzpomenu si, proti jakému soupeři jsme hráli. Na první reprezentační gól si bohužel nevzpomenu.

    Na jaké utkání v rámci reprezentace ráda vzpomínáte?

    Co se týče reprezentace, tak ráda vzpomínám na kvalifikaci, kterou jsme odehráli s kategorií U19 v Bosně a Hercegovině. V každém ze třech utkání jsem vstřelila gól, takže tato kvalifikace se mi hodně povedla, byť to bylo na absolutně prázdném stadionu. Já si to však užila jako by bylo vyprodáno.

    A na jaké utkání mimo reprezentaci ráda vzpomínáte?

    Ráda vzpomínám na zápas proti Frankfurtu, kdy se mi podařilo dát neskutečný gól na 1:1 a díky tomuto gólu se nám podařilo následně postoupit. Ráda také vzpomínám na jakékoli derby, protože derby sama o sobě jsou hodně důležitá a jsou to specifická utkání. Dát gól v těchto zápasech je skvělý pocit.

    Mluvila jste o prázdném stadionu. Přijde mi, že návštěvnost se v ženském fotbale trochu zlepšuje. Vnímáte to podobně?

    Co se týče návštěvnosti ženského fotbalu, tak musím zmínit probíhající mistrovství světa ve Francii, kde už při několika zápasech se podařilo vyprodat stadiony a není tam nereálných například 40 000 lidí na zápas. Co se týče našich zápasů, tak nejnavštěvovanější zápasy jsou standartně derby. Samozřejmě bych chtěla někdy hrát před vyprodaným stadionem, což se mi bohužel ještě nepodařilo. Nejvíce lidí jsme zaznamenali v zápase Ligy mistrů proti Lyonu.

    Je vaším cílem zahrát si v zahraničí?

    Zahraniční angažmá nyní nemám v plánu, protože se vracím po docela náročném zranění zpátky na scénu a chci se prosadit momentálně hlavně tady ve Spartě a vrátit se zpět do reprezentace. Pak uvidíme, co přijde dál.

    Od roku 2007 také hrajete za Spartu, jak jste se dostala k podpisu smlouvy v nejslavnějším českém klubu?

    Nabídka ze Sparty přišla v momentě, kdy jsem odehrála své první utkání za ženy právě proti Spartě. Asi dva dny na to mi zvonil telefon a volal trenér. V první chvíli jsem tomu vůbec nemohla uvěřit. Ihned jsem běžela za rodiči a říkala jim, že mi volal trenér ze Sparty, protože pro mě to do té doby byl absolutní sen. Po půl roce se přestup uskutečnil a mohla jsem do Sparty odejít. Jelikož mi v té době bylo teprve šestnáct let, tak u veškerých podpisů smluv byli přítomni rodiče.

    Sledujete podrobněji i mužský A-tým Sparty? Máte mezi hráči i nějaké kamarády?

    Co se týče našeho mužského A-týmu, tak nemohu říct, že ho sleduji úplně dopodrobna, ale snažím se ho maximálně sledovat a hodně jim fandím. Byť se jim momentálně nedaří, tak doufám, že se to zvedne a zase vrátí na tu správnou vlnu. V rámci své práce samozřejmě často navštěvuji stadion na Letné, takže spolu s hráči přijdeme do styku, pozdravíme se, prohodíme pár slov, ale že bych tam měla nějakého dobrého kamaráda se říct nedá. To se spíše dá říct o klucích z juniorky.

    Máte větší radost z gólu vstřeleného nebo připraveného pro spoluhráčku?

    Na to nedokáži přesně odpovědět, protože z obojího mám strašně velkou radost.

    Provozujete rekreačně i jiné sporty?

    Kromě fotbalu mám spoustu jiných koníčků a baví mě spousta jiných sportů, naposledy jsem si teď na dovolené hodně zahrála tenis, byť mi to v některých momentech moc nejde. Naštěstí mám jenom jednu raketu, takže jí nemůžu rozbít. Jsem sportovně založený typ.

    Co pro vás znamená gól?

    Gól pro mě znamená strašně moc emocí, radost, hlavně týmová radost. Pak samozřejmě záleží na tom, v jakém je to zápase, protože ať chceme nebo nechceme, ta úroveň tady u nás bohužel není taková. Ne, že bych z některých gólů měla menší radost, ale je to samozřejmě o tom, proti komu hrajete a jak důležitý ten gól dáte. S tím pak souvisí emoce a společná radost, která je na tom to nejúžasnější.

    Co pro vás znamená fotbal?

    Fotbal pro mě jednoznačně znamená styl života, protože k němu směřuje vše, co dělám a to, kde bydlím, protože jsem se musela odstěhovat od rodiny a musela jsem si zvolit takovou práci, která mi umožňuje se fotbalu takto věnovat. Je to styl a smysl života. Fotbal samozřejmě není na prvním místě, ale po rodině a zdraví je tam právě fotbal.

Další příběhy

Martin Pospíšil

Proti Kodani v Evropské lize jsem gólem rozhodl o postupu

Martin Pospíšil ve fotbale málokoho převyšoval vzrůstem, ale i se 178 centimetry to dotáhl až ke třem startům za reprezentaci a vítězství v Českém poháru. Jablonecký záložník rád vzpomíná na klíčový gól v Kodani v Evropské lize, ale vybavuje si i úplné začátky ve vesnici Bělkovice: „Přišel jsem na trénink a všichni byli asi o pět let starší a o metr větší. Jedna dávná trefa padla po rohovém kopu. Jak jsem byl malý, starší spoluhráč mě vzal v podpaží, vyhodil mě a já dal hlavičkou gól.“

Jiří Štajner

Pěkně jsem se trefil na Bayernu

Momentálně baví diváky v divizi, kde nastupuje za Chrastavu, ale milovaly ho desetitisíce fanoušků, a to i za hranicemi. Jiří Štajner fotbalově básnil v bundeslize za Hannover, v Liberci se stal legendou, která se podepsala pod dva zdejší tituly. A s národním týmem se podíval na mistrovství světa do Německa. „Moje první reprezentační branka byla určitě ta nejhezčí, přestože nebyla příliš důležitá. Padla proti Moldavsku,“ říká člen Klubu ligových kanonýrů (106 gólů).