Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Jozef Chovanec

Pomohla mi vítězná hlavička v derby

Hráč, trenér, manažer. Všechny tyto funkce si ve fotbale vyzkoušel a všude slavil jak úspěchy, tak góly. „Když jste hráč, tak jste daleko více uvolněný, takže ta emoce více plyne. Když jste trenér, tak je to více zdrženlivé. Ale v jednom je to stejné, je to krásný pocit,“ říká o rozdílech při vnímání gólů v různých pozicích bývalý československý reprezentant, který slavil i titul v nizozemské lize s PSV Eindhoven.

Jozef Chovanec je československý fotbalista, český trenér a manažer slovenského původu. Jako fotbalista hrál za Československo na mistrovství světa v roce 1990 v Itálii. Po ukončení hráčské kariéry v roce 1995 působil i jako manažer a trenér. V letech 1998-2001 působil jako trenér české reprezentace, tehdejší předseda Českomoravského fotbalového svazu František Chvalovský jej vybral do funkce po Dušanu Uhrinovi, přestože Jozef Chovanec měl za sebou pouze necelý rok a půl trenérské kariéry.

Stal se prvním trenérem na světě, který se svým týmem ovládl kvalifikační cyklus (kvalifikaci na Euro 2000) s maximálním počtem bodů (30), neztratil ani jediný. Po neúspěšné kvalifikaci na MS 2002 ho nahradil Karel Brückner, jeho dosavadní asistent.


Poté Chovanec působil jako sportovní manažer a opět hlavní trenér Sparty Praha. Od poloviny října 2014 působí jako trenér fotbalového klubu ŠK Slovan Bratislava.

Další příběhy

Tomáš Rosický

Dětská radost po vstřelené brance je to nejkrásnější

Rozhovor s kapitánem české fotbalové reprezentace Tomášem Rosickým, se nakonec z větší části točil kolem jeho vstřelených branek. Některé jeho trefy si zejména čeští fanoušci pamatují dodnes, sám ale přiznává, že svých gólových okamžiků již od mládežnických kategorií příliš nezažil. „Od mládí jsem žádný velký střelec nebyl, ale měl jsem to štěstí, že moje první góly byly většinou docela pěkné,“ říká s úsměvem zkušený záložník Arsenalu.

Luboš Kozel

Běžel jsem někam k rohovému praporku

Do první ligy nakoukl Luboš Kozel, bývalý obránce a dnes trenér pražské Dukly, pozdě, až ve 23 letech. Ovšem už ve čtvrtém utkání za Slavii se poprvé trefil. „Na Žižkově po centru hlavou. Ani jsem nevěděl, jak se radovat. Běžel jsem někam k rohovému praporku s roztaženýma rukama k našemu kotli,“ vybavuje si ligový mistr z roku 1996, který se prosadil i v reprezentaci: proti Faerským ostrovům tečoval centr Pavla Nedvěda.